Zobrazit menu

Web Káči, Míši, Toníka, Haničky a Olinky

Moře

16.8.2022

Jižní moře moc nemusím. Ale když už jsme jen dvě hodiny odtud, tak teda jo, pojedeme i k moři. Ubytování už jsem brala hodně podle ceny, na tři noci to nemusí být nic extra, a tak jsme skončili v Koperu, což je největší město slovinského pobřeží. A také nejprůmyslovější, resp. je tu velký nákladní příštav. Dovolená s přídechem industriálu. Přesně pro mě. :)

V neděli jsme se vydali autobusem do doporučeného Piranu, čímž jsme projeli celou délku slovinského pobřeží. Prošli jsme si starobylé městečko, děti nadšené z úzkých uliček, vykoupali se prvně v moři z městské pláže, děti rejdily pod vodou a "lovily" ryby, kraby, sasanky. K obědu palačinky a vafle a přesunuli jsme se do Isoly na opravdickou pláž. Další malebné městečko, úzké uličky a koupání, skákání z mola... "Doma" jsme hned zapadli do místního street-food stánku s kebabem, pljeskavicí, čevabčiči a sendviči (a hlavně skvělou a rychlou obsluhou), já jsem si dala ve vedlejším stánku "tuhle rybu" s bramborovým salátem (takový ten jen brambory, cibule, ocet, něco zeleného). Děti jsme dovedli domů a ještě jsme vyrazili sami na pivo.

Na pondělí odpoledne jsme si objednali prohlídku nedalekých Skočjanských jeskyní, které jsme nestihli cestou k moři. Dopoledne jsme vyrazili na velmi příjemnou místní pláž, vycachtali se, pováleli se, dali si zmrzku a se zatahující se oblohou jsme sedli na místní bus a vrátili se do Koperu pro auto. Ve čtyři hodiny už jsme se s dalšími asi 30 lidmi nořili do útrob místního krasu. Se sympatickým průvodcem jsme prošli opravdu dechberoucí jeskynní systém s obrovským dómem a podzemní řekou. V jednom z článků se psalo, že nikoho by nepřekvapilo, kdyby z propasti jeskyně vyletěl Balrogův bič. Ne, nedivili bychom se.

V Koperu jsme si znovu zašli na večeři do osvědčeného stánku, do obchodu se suvenýry, poslední procházka po nábřeží, zmrzka, pivo a ahoj moře. Jsem ráda, že jsme to vzali i s mořem a tři dny úplně stačily. V úterý ráno už jsme jen zabalili a vyrazili na desetihodinovou cestu domů. Na celé skoro osmisetkilometrové cestě se jediné zádrhele objevily samozřejmě mezi Brnem a Prahou, ale v osm hodin večer už jsme přistávali v Košířích. Cestu jsme bez problémů zvládli samozřejmě s nezbytnou zastávkou v McDonaldu a za pomoci audio Mikulášových patálií a Pána prstenů, ale zjistili jsme, že děti už jsou opravdu velké a veškeré cestování s nimi už je veliká pohoda.

Dovolená se mimořádně povedla. Rozpomněli jsme se, jak moc je důležité jezdit do zahraničí a vidět, jak různě se dá žít. A jak moc důležité je učit se anglicky a jakoukoliv další jinou řečí. Zjistili jsme, že hory nás pořád baví a že s dětmi už lze v podstatě všechno. A že jsme spolu rádi. Dobrý.
7.10.2022 vložil(a) Káča Režná. Naposledy upraveno 9.10.2022. Počet zobrazení: 114