Moravský Kras rodinně
28.10.2016
Míša spolu s bratrem a švagrem obdrželi poukaz na speleoferratu v Moravském krasu, a tak jsme se nakonec rozhodli to pojmout jako velkou rodinnou akci.
Ve čtvrtek jsme se sešli v krásném retro umakartovém penzionu v Jedovnici (aneb zkuste shánět ubytování pro 13 lidí v prázdninovém termínu v turistické lokalitě). Ale díky odpudivosti penzionu a absenci restaurace jsme byli nuceni vyrazit na večerní procházku podél rybníka a objevili jsme velmi příjemný a childrenfriendly rybí bar, kde jsme společně povečeřeli. Potemnělá cesta zpět se závěreným vyšlapem kolmo lesem byla pro děti vítaným dobrodružstvím.
V pátek se nakonec většina rodiny spustila kamsi do hlubin podzemí a my pozůstalí jsme ve slunečném podzimním dni vyrazili k Macoše. Tonda trochu poplakával, když se tatínek na laně spouštěl do studny, ale nakonec to za pomoci tvarohové buchty rozchodil. Na Macoše jsme pohlédli do propasti z horního i dolního můstku a děti s B&D vyrazili ještě 2 km k lanovce, kterou se vyvezli zase nahoru. Já jsem mezitím uspala Olinku v kočáru a s kávou a SAMA poseděla na podzimním sluníčku a kochala se barevným listím.
Průzkumníci zemských hlubin vylezli podření a orvaní a po obědě jsme se už všichni sešli na prohlídku Punkevních jeskyní, která byla sice masová, ale opravdu to stojí za to. Samozřejmě zejména atraktivní byla plavba po Punkvě, ale celkově udělala jeskyně s krápníky na nás i na děti velký dojem. Děti si obohatily slovník a velmi mě překvapilo, kolik si z výkladu pamatovaly. A pochvalu zaslouží i Olinka, která se na prohlídce chovala velmi mravně. Bylo vidět, že nasvícená jeskyně a procházení tunely je vizuálně atraktivní i pro ni. A já jsem zas velmi obdivovala řidičské umění lodních průvodců.
Děti se pak s babičkou a dědou na parkoviště přesunuli tím příšerným silničním vláčkem, já s kočárem a ostatními jsem šla s chutí pěšky podzimním údolím. Cestou zpět ještě společná večeře v dalším příjemném podniku a je to za námi. Bylo to povedené a musím se přiznat, milý deníčku, že jsem trochu pyšná, jak celou náročnou akci všechny děti zvládly.
Míša spolu s bratrem a švagrem obdrželi poukaz na speleoferratu v Moravském krasu, a tak jsme se nakonec rozhodli to pojmout jako velkou rodinnou akci.
Ve čtvrtek jsme se sešli v krásném retro umakartovém penzionu v Jedovnici (aneb zkuste shánět ubytování pro 13 lidí v prázdninovém termínu v turistické lokalitě). Ale díky odpudivosti penzionu a absenci restaurace jsme byli nuceni vyrazit na večerní procházku podél rybníka a objevili jsme velmi příjemný a childrenfriendly rybí bar, kde jsme společně povečeřeli. Potemnělá cesta zpět se závěreným vyšlapem kolmo lesem byla pro děti vítaným dobrodružstvím.
V pátek se nakonec většina rodiny spustila kamsi do hlubin podzemí a my pozůstalí jsme ve slunečném podzimním dni vyrazili k Macoše. Tonda trochu poplakával, když se tatínek na laně spouštěl do studny, ale nakonec to za pomoci tvarohové buchty rozchodil. Na Macoše jsme pohlédli do propasti z horního i dolního můstku a děti s B&D vyrazili ještě 2 km k lanovce, kterou se vyvezli zase nahoru. Já jsem mezitím uspala Olinku v kočáru a s kávou a SAMA poseděla na podzimním sluníčku a kochala se barevným listím.
Průzkumníci zemských hlubin vylezli podření a orvaní a po obědě jsme se už všichni sešli na prohlídku Punkevních jeskyní, která byla sice masová, ale opravdu to stojí za to. Samozřejmě zejména atraktivní byla plavba po Punkvě, ale celkově udělala jeskyně s krápníky na nás i na děti velký dojem. Děti si obohatily slovník a velmi mě překvapilo, kolik si z výkladu pamatovaly. A pochvalu zaslouží i Olinka, která se na prohlídce chovala velmi mravně. Bylo vidět, že nasvícená jeskyně a procházení tunely je vizuálně atraktivní i pro ni. A já jsem zas velmi obdivovala řidičské umění lodních průvodců.
Děti se pak s babičkou a dědou na parkoviště přesunuli tím příšerným silničním vláčkem, já s kočárem a ostatními jsem šla s chutí pěšky podzimním údolím. Cestou zpět ještě společná večeře v dalším příjemném podniku a je to za námi. Bylo to povedené a musím se přiznat, milý deníčku, že jsem trochu pyšná, jak celou náročnou akci všechny děti zvládly.
3.11.2016 vložil(a) Káča Režná. Naposledy upraveno 9.11.2016. Počet zobrazení: 1599