Letos chata Orel, Dolní Mísečky. Jako každoročně moc fajn. A já opět u vytržení. 30 dospělých a ještě více dětí. Všichni se rádi vidíme a funguje to.
V pátek vyrazil Míša s Tondou a Haničkou na blízkou Novákovu louku, která nabízela už slušné lyžování, ovšem ještě nespadala do resortu Špindlerova Mlýna, takže cena opravdu lidová. Vč. pokročilé technologie rozeznávání obličejů (rozuměj po zaplacení nedostanete žádnou kartičku, ale vlekař si vás prostě pamatuje). Já jsem s Olinkou na zádech pomohla ostatním vyvléct sjezdové vybavení na Horní Mísečky, kde je mírnější svah na rozježdění. Malí lyžníci lyžovali a já jsem se s dalšími podobně postiženými placatila s Olinkou na sáňkách a prokládala to grogem. Olčin odpor k sněhu zdá se zažehnán, dítě vytrvale sáňkuje, tvrdošíjně SAMA tahá sáňky nahoru, dělá sněhovou zmrzlinu, to vše prokládáno polívkou, párkem v rohlíku a sušenkama v místním stánku. K mému překvapení jsme na svahu vydrželi/y až do tří, kdy byl čas vyrazit na volební autobus do Vítkovic, do kterého u dolního parkoviště přistoupil zbytek party. Paní řidička udělala speciální zastávku u volební místnosti, tak akorát nám to vyšlo na povolební pivo a zpět na autobus.
V sobotu se děti samy vypravily ven bobovat a před polednem jsme přes nepřízeň počasí a mou kocovinu vyrazili na Horní Mísečky, kde jsme obuli běžky. Největší překážkou se ukázalo přejet sjezdovku šikmo svahem. Pak už jsme se doptali na nejmírnější trasu a zvolna vyrazili. U Biatlonové střelnice jsme si vyzkoušeli, jak se zaklapávají terče, dali si něco dobrého a jeli zpátky. Tonda do kopce kňourá (po kom to má???), tak jdu s ním a ze zadu ho trochu tlačím. Hanička mezitím srdnatě bojuje se "stromečkem", než se k ní vrátím a pomůžu jí taky. Na Mísečkách zase překonáme sjezdovku a dokonce se odvážně spustíme podél malého vleku. Děti padaj jak hrušky, ale je znát, že s každým metrem jsou ve sjezdu jistější a jistější. Do deníčku si můžeme připsat další závratné 4 km. Pak hospoda, sněžný tunel a na sáňkách zas lesem dolů k chalupě.
Večer již tradiční a skvělé čokoládové fondue a pak vydatný večírek.
V neděli ráno zabalit, naložit auto a přes déšť různé intenzity se nakonec rozhodujeme ještě vyjet nahoru. Děti nadšené z cvičné sjezdovky a "hupánků", Olinka řádí s novou kamarádkou Bětkou na sáňkách a v tunelu a my tlačíme čas, aby už uplynuly ty dvě hodiny, na které děti mají koupenou permici. Oběd se spřátelenou jednotkou a domů. Povedené.
