Lichožrouti
23.10.2016
Je to tu. Pošmourná víkendová podzimní odpoledne, kdy se ve mně pere má lenost a ten pitomý pocit, že bychom měli dělat "něco pořádného". Na Déčku už cca měsíc probíhá masáž, že v kině budou Lichožrouti. Knížka mě ani děti zatím nijak zvlášť nenadchla, ale film by mohl projít. A krom toho děti v kině ještě nebyly.
Vyrazili jsme s mírnými obavami, v kabelce nechyběly "ucpávky" (gumové bonbony) pro případ, že by se dlouhometrážní film ukázal nad naše síly. Ale nebyly potřeba. 20 minut trailerů na dětské filmy, které se jevily jeden blbější než druhý, v kombinaci s několika dospěláckými reklamami mě lehce namíchlo a děti znudilo hned zkraje, ale nakonec jsme se dočkali.
Lichožrouti mě moc potěšili - líbilo se mně i dětem a mé obavy se nepotvrdily. Oba to naprosto bez problémů zvládli. Tonda se tedy samozřejmě bál, tak v kritických okamžicích zalejzal na zem a vyčuhoval zpoza sedadla předchozí řady. Seděla jsem mezi dětmi, takže Hanička se nebála, protože si nestihla všimnout, že se bratr bojí. Příběh je jednoduchý, zápletka chvílemi trochu hollywoodská, vztahy občas přepjaté, postavy místy schematické, ale když v sobě vypnu povýšeného intelektuála, tak se mi to moc líbilo a dětem taky. A rozhodně to není prvoplánově americky výchovné.
A velmi příjemným překvapením pro mě bylo osazenstvo kina. Sál byl téměř plný, od čtyřletých dětí přes rané puberťáky až po rodiče. Za celou dobu jsem neviděla jediný rozsvícený mobil, v sále byl klid, občas se ozvala dětská otázka/komentář či polohlasé vysvětlení děje od rodičů. Nikdo nerušil, nikdo nesjížděl internet, nikdo nešustil. Pár malých dětí muselo během představení čůrat.
Podtrženo, sečteno, Lichožrouty si dovolím doporučit.
Je to tu. Pošmourná víkendová podzimní odpoledne, kdy se ve mně pere má lenost a ten pitomý pocit, že bychom měli dělat "něco pořádného". Na Déčku už cca měsíc probíhá masáž, že v kině budou Lichožrouti. Knížka mě ani děti zatím nijak zvlášť nenadchla, ale film by mohl projít. A krom toho děti v kině ještě nebyly.
Vyrazili jsme s mírnými obavami, v kabelce nechyběly "ucpávky" (gumové bonbony) pro případ, že by se dlouhometrážní film ukázal nad naše síly. Ale nebyly potřeba. 20 minut trailerů na dětské filmy, které se jevily jeden blbější než druhý, v kombinaci s několika dospěláckými reklamami mě lehce namíchlo a děti znudilo hned zkraje, ale nakonec jsme se dočkali.
Lichožrouti mě moc potěšili - líbilo se mně i dětem a mé obavy se nepotvrdily. Oba to naprosto bez problémů zvládli. Tonda se tedy samozřejmě bál, tak v kritických okamžicích zalejzal na zem a vyčuhoval zpoza sedadla předchozí řady. Seděla jsem mezi dětmi, takže Hanička se nebála, protože si nestihla všimnout, že se bratr bojí. Příběh je jednoduchý, zápletka chvílemi trochu hollywoodská, vztahy občas přepjaté, postavy místy schematické, ale když v sobě vypnu povýšeného intelektuála, tak se mi to moc líbilo a dětem taky. A rozhodně to není prvoplánově americky výchovné.
A velmi příjemným překvapením pro mě bylo osazenstvo kina. Sál byl téměř plný, od čtyřletých dětí přes rané puberťáky až po rodiče. Za celou dobu jsem neviděla jediný rozsvícený mobil, v sále byl klid, občas se ozvala dětská otázka/komentář či polohlasé vysvětlení děje od rodičů. Nikdo nerušil, nikdo nesjížděl internet, nikdo nešustil. Pár malých dětí muselo během představení čůrat.
Podtrženo, sečteno, Lichožrouty si dovolím doporučit.
26.10.2016 vložil(a) Káča Režná. Naposledy upraveno 26.10.2016. Počet zobrazení: 1554
Komentáře
Autor: Adéla
Vloženo: 27.10.2016 8:32:45
A hlavně, a především bylo to stereo. Hlasy ozývaly tu zleva, tu zprava. Naprosto nové vnímání zvuku. Děj se po tomto zjištění zdál zcela podřadný.