Prázdniny jsou dlouhé, děti intenzivní a ve dvou (a více) se to lépe táhne. A proto jsme se stejně postiženými matkami loni zahájily novou tradici "letních silvestrů". Letní silvestr proto, že první ročník se odehrál v lokaci, kde pravidelně trávíme silvestry zimní.
Letos jsem hru na tvrdé prohrála já, takže když se dlouho nic nedělo, v červenci už jsem vyměkla a pustila se do práce. Dohodly jsme termín, provedla jsem průzkum možností a vybraly jsme objekt v obci s podivným názvem Brada - Rybníček v Českém ráji. Z původně přihlášených čtyř jednotek se nám akce rozrostla na šest. To jest 6 dospělých a 14 dětí. V neděli jsme se vrátili ze Zvíro, v pondělí zase odjezd, po dvou měsících už jsem toho měla dost a takhle ke konci prázdnin se mi už vlastně vůbec nikam nechtělo. Byla jsem otrávená, že nás bude tolik, přemýšlela jsem, jestli je ještě reálné pro tolik lidí v běžné kuchyni zorganizovat společné vaření a vůbec bych nejradši už zůstala doma. Ale co už, v pondělí sbalit, po obědě na logopedii a v pět vyrážíme. Do cíle jsem dojela ve značně zdrchaném stavu, soudíc dle reakcí již přítomných. Ovšem děti se rozpustily s ostatními na prostorné zahradě, já dostala první pivo a už to bylo dobré.
Vzdor obavám se akce nesmírně povedla. Hned zkraje jsme se shodly, že takhle ke konci prázdnin už toho máme všechny dost a že si to hlavně uděláme hezký a nebudeme zbytečně přepínat ani děti ani sebe. Den jsme zaínaly a končily "denním rozkazem", rozuměj panákem Baileys, starty byly pomalé a pozdní, výlety spíš kratší, ale o to více v klidu. V úterý a ve středu výlet, ve čtvrtek už jen balení, společný oběd, odpolední koupání a odjezd. Víceméně jsme zopakovaly osvědčený model z prvních společných jarních prázdnin a mně došlo, jakou mám(e) kliku a že to vůbec není samozřejmé. Bylo nás šest matek a čtrnáct dětí od 1,5 roku do 7 let. Všechny děti už se spolu znají a čím dál víc fungujou v gangu. Postarají se samy o sebe a jsou zvyklé se postarat i o ty mladší. Poslední dobou už zvládají i společenské hry s naší jen lehkou supervizí. I my dospělí/é fungujeme společně na základě toho, že se dobře známe. Co jednotka, to trochu jiný způsob života a výchovy, ale na tom důležitém se shodneme. Každé dítě je něčím specifické, ale v základu všechny fungují, jak je třeba. Všechny víme, že můžeme usměrnit kterékoliv dítě z gangu, všechny děti vědí, že o pomoc/pití/zavázání tkaničky můžou poprosit kteroukoliv matku a stejně tak musí kteroukoliv matku i poslechnout. Máme přibližně stejné představy o trávení času a vzájemně si vyhovíme.
A v neposlední řadě je pro nás všechny velmi poučné a nakonec i úlevné, že všude je něco. Že i to na první pohled dokonalé dítě umí udělat hysterickou scénu, i ta nejtrpělivější maminka má své limity a nikdo nevydrží být stoprocentní. A že i ti největší suveréni mají své pochyby a démony. A že navzdory všem těm rozmanitým přístupům ale i nedokonalostem nám pod rukama vyrůstají snad celkem normální životaschopní jedinci. A letos snad prvně jsem se z akce "sama s dětmi" nevracela totálně orvaná.
2.9.2017 vložil(a) Káča Režná. Naposledy upraveno 2.9.2017. Počet zobrazení: 1219
