Zobrazit menu

Web Káči, Míši, Toníka, Haničky a Olinky

Lesní karanténa

31.5.2020

Po asi 3 týdnech poměrně tvrdého karanténního režimu jsme usoudili, že zdraví psychické začíná být ohroženější než to fyzické. Pochopila jsem to ve chvíli, kdy jsme v lese potkali školní spolužáky a nebyla síla (dlužno podotknout, že ani vůle) zabránit dětem v družbě. Následná proměna psychického rozpoložení byla velmi patrná.

Nejvíc své vrstevníky postrádala Olinka. Pokusy s videohovory se moc neosvedčily, a tak jsme naplánovaly poloilegální setkání v lese. Tondu jsme poprvé nechaly doma, aby si užil ten klid a s holkama vyrazily na sraz s holkama B. - jedna kámoška pro Haničku, druhá pro Olinku. Všechny zúčastněné nadšené, tak jsme hned domluvily další termín, resp. pravidelný rytmus lesních dostaveníček. Další týden jsem už Tondovi "objednala" spolužáka, takže jsme se rozrostli na tři jednotky. Měli jsme tedy skupinu 3 holčiček 1.-2. třída, dvě holčičky školkové, dva kluky třeťáky a přebýval jeden školkový Eda, kterému citelně chyběl parťák. Abychom "pokryly" Edu, přizvaly jsme ještě jednu jednotku, čímž vznikla skupina E-E, Eda a Eliáš, Evelínka se vsákla ke starším holčičkám a kruh se uzavřel. Celkem 4 matky a 10 dětí.

Postupně jsme akci vyladily tak, že jsme pokaždé měly v lese malý piknik - buchta, nakrájené ovoce a zelenina, sýry, olivy, oříšky, ovocný birel pro děti a hlavně 2 litry bílého pro maminky. I se skleničkami - nejsme burani, že? Děti se přirozeně rozprskly do svých skupin, holčičky se držely v okolí, na nejmladší kluky jsme občas museli poslat starší agenty, aby je našli, jednou dokonce došlo i na rojnici, ale nikdo nás rozhodně nepotřeboval. No a my jsme vedly řeči. O dětech, výchově, politice i místních drbech. Na škále ujetosti se každá pohybujeme trochu jinde, ale základní pohled na svět máme velmi podobný, takže názorové rozdíly a střety byly naopak velmi obohacující. Domů jsme mírně vlály většinou někdy k sedmé večerní. Děti vylítané, my vypovídané.

Koncept lesních karantén se ukázal tak kvalitní, že jsme je držely ještě chvíli po zahájení školní docházky. Ač mi to v kombinaci s kroužky a prací už přišlo hodně přes ucho, byl z toho nakonec vždy velmi milý chill out, často doplněný o praktičnost - různé vzájemné vyzvedávání školčat. A to, že starší děti různě docházely samy do lesa na sraz dřív, než jsem tam dorazila já, nebo naopak Hanička dojela rovnou z flétny, bylo velmi příjemné otevření dalších dveří zářné budoucnosti.


17.6.2020 vložil(a) Káča Režná. Naposledy upraveno 7.7.2020. Počet zobrazení: 841

Komentáře