Na čtvrtek jsme si po náročném dni naplánovali výdech - výlet do Lázní Jeseník. A já tu definitivně nechala kus svého srdce. Děti mi trochu brání se tomu zcela poddat, ale chápejte: nedávno jsem dala kapele Priessnitz druhou šanci a asi jsem do ní dorostla, protože se toho ponurého zvuku nemůžu nabažit. Jeden z mých nejoblíbenějších filmů je Alois Nebel. A do třetice všeho dobrého Rudišův Konec punku v Helsinkách s výraznou jesenickou stopou mě před pár lety rovněž kvalitně rozstřelil. Takže není úniku, vzdávám se.
Lázně Jeseník se impozantně tyčí ve svazích nad městem Jeseník. Prošli jsme si pár pramenů, které vyvěrají v okolních kopcích a přečetli si strhující příběh jejich zakladatele - z chudého synka úspěšným velkopodnikatelem. Nutno podotknout, že ten příběh je strhující i díky nezvykle poutavě napsaným cedulím na naučné stezce. U posledního pramene pod lesem na krásné vyhlídce s otočnou lavičkou, bazénkem na nohy a korýtkem na ruce zkoušíme tu slavnou vodoléčbu. A řeknu vám, vůbec to není špatné. Princip je ten, že vyhřátí lezete do bazénku ledové vody, kde obcházíte zábradlí tak dlouho, dokud nemáte křeč až ke koleni. Pak z bazénku ven a pěkně vyhřát na slunko. Přitom je třeba nohama stále pohybovat. Totéž se dělá s rukama v korýtku. Zní to trochu jako šarlatánství, ale údajně to funguje na principu nakopnutí imunity a krom toho jsem po prvním veskrze příšerném zážitku celé proceduře propadla a nemohla přestat. K tomu bylo za Priessnitzových dob povinné účastnit se terapie prací (odhazování sněhu apod.), neustále se prolévat místní pramenitou vodou (až deset litrů denně, co na to ledviny si radši nepředstavuju), chodit brzy spát a časně vstávat a protože černé myšlenky nepomáhají léčbě, bylo ZAKÁZÁNO myslet na chmurné záležitosti a být smutný - problem solved. Tato doprovodná opatření se nás už naštěstí netýkají, narozdíl do Herr Rothschilda, kterého pro nedodržování lázeňského režimu sám Priessnitz údajně z lázní vyhodil..
Po návratu od pramenů jsme si v íčku koupili lázeňské oplatky, zahučeli do místní hipsterské kavárny a pak autem sjeli dolů do Jeseníku na místní koupaliště. Při pohledu na frontu u vstupu jsem byla značně rozpačitá. U pokladny jsme ale za všechny dohromady zaplatili vstupné 160 Kč a po průchodu turnikety se objevilo velmi příjemné, komorní tak akorát členité koupaliště s brouzdalištěm, tobogánem a skluzavkou. Máme jasno - trefili jsme do černého. Děti skákaly do vody, potápěly se, jezdily na tobogánu, Olinka řádila v brouzdališti se skluzavkou a stříkajícími zvířátky a nemělo to chybu. Na koupališti jsme se rekreovali až do zavíračky v osm hodin, pak ještě večeře ve velmi příjemné řecké restauraci a za soumraku přes Rejvíz domů.
5.9.2019 vložil(a) Káča Režná. Naposledy upraveno 7.9.2019. Počet zobrazení: 1124
