Kuchaříci
15.4.2019
Na doporučení jsem zakoupila kuchařskou knihu pro děti. Vybrali jsme pár receptů, které neobsahují žádné jedovaté potraviny (no, bylo jich o něco více než dva) a první samozřejmě byla pizza. Těsto jsem nakonec zadělala podle jiného receptu, resp. jsem ho nechala vykynout, což kniha neukládala, ale děti byly nadšené. Bavilo je, jak těsto vzdoruje válečku a žije si vlastním životem, pak si nakrájeli šunku, placku pomatlali mým pokusem o sugo, posypaly dalším příslušenstvím a šišatá pizza mazala do trouby. Konstatovali jsme, že v dole U Tenisu mají lepší, ale tahle že je taky dobrá, krom toho si ji upekli sami.
Už téměř bez dozoru zvládnou upéct litou buchtu a Hanička mi pravidelně krájí brambory. A krájí už je tak, že to je skutečná pomoc - nachystám jí hrnec a krájej a sama dělám něco jiného. Teď se holky chopily i škrabek. No, škrábání brambor je narozdíl od krájení poněkud o nervy, ale zatím dobrý a už to taky začíná vypadat. Další na řadě bude asi nějaká jednoduchá polívka nebo koprovka.
Hanička je vyloženě rukodělný typ. Nadchlo ji vyšívání a k mému překvapení bez problémů zvládla křížkový steh (zato já se trochu zapotila, než jsem si vzpomněla). Takže vedle vcelku neužitečných výšivek si vyšila prefabrokovaný, nadírkovaný náramek, který přinesl ježíšek. Další level bude přišít knoflík, to už je užitečné i v domácím provozu. Její trpělivosti a manuální zručnosti přičítám i to, že výsledkem Tondovy výuky zavazování tkaniček je, že si je umí zavázat jen Hanička. Tonda vzdoruje a je vzteklý.
V sestřiných šlépějích kráčí i Olinka, která se jeví naopak zručná velice. V malování i vyrábění. Jejího vánočního kapra na dveře jsem povýšila na stálou dekoraci, protože narozdíl od různýh věnců a ozdobených větví je vtipný, vkusný a minimalistický. Momentálně jedeme ve výrobě nekonečného množství škrabošek. Motivy se proměňují podle sezóny a podle toho, které filmy zrovna frčí. Takže už jsme tu měli Úžasňákovi, Bezzubku, několik koček a momentálně sezónně vyrábíme králíky. Masku na fotce Olinka vyrobila zcela sama bez asistence, vč. děr na oči.
Tondu roční práce nijak zvlášť neberou, tkaničky jsou noční můra, v kuchyni se neangažuje maximálně u lité buchty, ale svou veškerou energii a hlavně fatazii investuje do lega a kaply. Takže se nám tu po bytě odehrávají dramatické honičky zlodějů a policajtů v supermoderních strojích, za které by se nemusel stydět ani Bond, James Bond.
Zloděj má sice na zádech rogalo, ale stejně nemá šanci, protože policajt ve stíhačce a druhý s jet packem na zádech ho dostihnou a šoupnou do vězení rovnou shora propadlem ve střeše. Tak.
Na doporučení jsem zakoupila kuchařskou knihu pro děti. Vybrali jsme pár receptů, které neobsahují žádné jedovaté potraviny (no, bylo jich o něco více než dva) a první samozřejmě byla pizza. Těsto jsem nakonec zadělala podle jiného receptu, resp. jsem ho nechala vykynout, což kniha neukládala, ale děti byly nadšené. Bavilo je, jak těsto vzdoruje válečku a žije si vlastním životem, pak si nakrájeli šunku, placku pomatlali mým pokusem o sugo, posypaly dalším příslušenstvím a šišatá pizza mazala do trouby. Konstatovali jsme, že v dole U Tenisu mají lepší, ale tahle že je taky dobrá, krom toho si ji upekli sami.
Už téměř bez dozoru zvládnou upéct litou buchtu a Hanička mi pravidelně krájí brambory. A krájí už je tak, že to je skutečná pomoc - nachystám jí hrnec a krájej a sama dělám něco jiného. Teď se holky chopily i škrabek. No, škrábání brambor je narozdíl od krájení poněkud o nervy, ale zatím dobrý a už to taky začíná vypadat. Další na řadě bude asi nějaká jednoduchá polívka nebo koprovka.
Hanička je vyloženě rukodělný typ. Nadchlo ji vyšívání a k mému překvapení bez problémů zvládla křížkový steh (zato já se trochu zapotila, než jsem si vzpomněla). Takže vedle vcelku neužitečných výšivek si vyšila prefabrokovaný, nadírkovaný náramek, který přinesl ježíšek. Další level bude přišít knoflík, to už je užitečné i v domácím provozu. Její trpělivosti a manuální zručnosti přičítám i to, že výsledkem Tondovy výuky zavazování tkaniček je, že si je umí zavázat jen Hanička. Tonda vzdoruje a je vzteklý.
V sestřiných šlépějích kráčí i Olinka, která se jeví naopak zručná velice. V malování i vyrábění. Jejího vánočního kapra na dveře jsem povýšila na stálou dekoraci, protože narozdíl od různýh věnců a ozdobených větví je vtipný, vkusný a minimalistický. Momentálně jedeme ve výrobě nekonečného množství škrabošek. Motivy se proměňují podle sezóny a podle toho, které filmy zrovna frčí. Takže už jsme tu měli Úžasňákovi, Bezzubku, několik koček a momentálně sezónně vyrábíme králíky. Masku na fotce Olinka vyrobila zcela sama bez asistence, vč. děr na oči.
Tondu roční práce nijak zvlášť neberou, tkaničky jsou noční můra, v kuchyni se neangažuje maximálně u lité buchty, ale svou veškerou energii a hlavně fatazii investuje do lega a kaply. Takže se nám tu po bytě odehrávají dramatické honičky zlodějů a policajtů v supermoderních strojích, za které by se nemusel stydět ani Bond, James Bond.
5.4.2019 vložil(a) Káča Režná. Naposledy upraveno 27.4.2019. Počet zobrazení: 1088