Dokud dětem stačí dětské sjezdovky, nehodláme jim ukazovat žádné Špindly a jiné Pece. U mě přetrvává znechucení z českých sjezdových poměrů, ale jezdit s dětmi mě těší, to zas jo. Ale prostě malá sjezdovka za dvě stovky zatím stačí a my jsme tomu rádi. Sjezdovka v Šanově je v horní části bohužel značně vydřená, takže se jezdí hlavně spodní úsek, který už je na naše lyžaře příliš mírný, ale děti si nestěžují. Takže nakonec jsme i opustili původní plán, že bychom je na závěr jarňáků ještě vyvezli na lepší lyžování do Červené vody. A příští rok už holt musíme najít něco lyžařsky trochu podnětnějšího.
Ovšem prostředí je tu vyloženě domácké, pán v kase permanentně trochu nadrán, a tak odpolední permice prodává už v jedenáct a nad časovým rozdílem jen mávne rukou. "Technologie rozpoznávání obličejů" je tady zatím nejsofistikovanější, co jsem viděla - dostanete souhrnný lístek, kde je napsáno, co jste si koupili (dvě děti, jeden dospělý) a ten po vás nikdo nechce ani s první jízdou. Bufáč nabízí tradiční laskominy jako párek v rohlíku, hranolky a langoše, ale taky poctivé bombardino (žádný ohřátý vaječňák) a hlavně má i indoor sezení s kamny a prostorem na sušení věcí. A pokud se tam člověk nehrne v poledne, tak si i bez problémů sedne.
A teď k tomu lyžování: sjezdovka je asi 300 m od chalupy. Vybavení už se sice nevejde do IKEA tašky jako dřív, ale zase jsou děti už dost velké na to, aby si vše odnesly samy. Takže letos poprvé velíme, že každý si sám obstarává své věci. Těch 300 m zkopce po asfaltce jdou děti v přeskáčích, lyže si nesou v náručí. Samozřejmě ze začátku remcaj, ale řízené nepohodlí jim velmi svědčí a my je za samostatnost samozřejmě mohutně chválíme. Ono taky ty lyže jsou čím dál míň dětské a spolu s naším vybavením už je prostě neuneseme. Zpátky ze sjezdovky je to sice do kopce, ale dá se projet pod lesem a mezi zahrádkami a vyjet skoro u naší odbočky. Pak už jen vynést lyže těch pár metrů do kopce k chalupě. Krom toho, že to je významné ulehčení, tak je to i docela dobrodružství - trefit cestu mezi barákem a zídkou, zastavit včas a překonat potok, pak úzký sjezd rozrytým úsekem mezi zahrádkami. Poprvé Tonda dokonce s lyžema vyjede až na asfalt. Úplně se mi vrací vzpomínky na dětské lyžování ve Strážném a na Žalý s různými podobnými taškařicemi, jako byly třeba skoky z mezí apod. Jak mám obecně na to sjezdování pifku, tak jsem ráda, to nemají zadarmo. Že než jim ukážeme všechny ty moderní vymoženosti, tak si to zkusí takhle "postaru", když už teda nemusí nejdřív šlapat svah.
Velkých lyžařů je pět. Fungujou jako družstvo, vědí o sobě, vzorně na sebe čekaj. Ze začátku jezdime jen spodní úsek a vystupujeme "u pětky". Ze začátku svah celkem pěknej, pak už je to spíš ta loučka. Ale zas je můžu přiměřeně buzerovat, aby aplikovali to, co se naučili na Šerlichu ve školičce a už to docela začíná vypadat. Hlavně samozřejmě u Haničky, ale i Tonda se snaží. Když se zrovna dívám... Vršek sjezdovky je dost prudký, což bych s nimi i jezdila, aby si frajírci trochu hrábli, ale je to hodně vydřené a téměř nesjízdné. Nakonec mě ale děti ukecají, abych si s nimi projela tu lesní objížďku vydřeného úseku. No, sjela jsem to jednou, se svými retrolyžemi jsem se tam skoro nevešla, ale děti to na svých krátkých lyžích shledaly jako zábavné. Nakonec tedy i svolíme, že tam můžou jezdit i samy, ale s podmínkou, že to nikdo nepojede nikdy sám, aby kdyžtak vždycky měl kdo přijet předat zprávu v případě, že by se tam někdo zrakvil. A funguje to, jako družstvo jsou fakt vzorní.
Zlatým hřebem programu je od loňska noční lyžování. V pátek tedy volíme výdech - děti "šimrujou" u baráku a na lyže se přes den nejde. Výjimečně vaříme opravdický oběd a večer vyrážejí s tatínkama na lyže. My hospodyňky mezitím nachystáme zmuchlané tousty a pak před barákem celé dojaté (no dobře trochu jsme to přiživily vínem) sledujeme, jak partička potmě s čelovkami sjíždí pod lesem ze sjezdovky. Osvětlený had je hlučný a veselý, hlášky a výkřiky se nesou přes údolí, občas některá čelovka žuchne do sněhu. Domů dorazí vylyžovaní, hladoví a rozjaření.
5.3.2019 vložil(a) Káča Režná. Naposledy upraveno 9.3.2019. Počet zobrazení: 1026
