Krakovec

Tatínek nám koncem září odfrčel na Stezku a já věrná tradici, jsem nám uchystala náročný program, ať si děti trochu unavím. Do rány mi přišla nabídka výletu na hrad Krakovec. Výprava byla nakonec komorní, pouze dvě slaměnné vdovy, šest dětí, z toho dvě v kočáru a jeden pes.

Sraz v obci Milíčov a odtud po červené přes Máchův mlýn na hrad Krakovec a dále po silnici přes Šípy zpět do Milíčova. Trasa velmi kvalitně prověřila terénní schopnosti a brodivost našich kočárů (oba prošly). Cestou jsme devětkrát brodili potok, několikrát objížděli rozbahněné úseky, překonávali kořeny i vysokou trávu. Kočárky obstály, děti i my jsme měly boty mokré jen trochu. Jenom spolumatka Z. musela projevit mateřskou kreativitu a poté, co malý R. prošel po kolena brodem tam a zpět, mu na nohy místo mokrých kalhot oblíkla bundu. Nohy do rukávů a zbytek zavázat kolem pasu.

Hrad Krakovec jsme po náročném postupu dobyli, vyplenili jsme vlastní zásoby, děti naprosto nadšené zříceninu několikrát broběhly a se zastávkou na hřišti v Šípech jsme se vrátili k autům. Celkem osm kilometrů a děti snad ani nefňukly. A já na ně byla tak strašně pyšná, milý deníčku.

Omluvte sníženou kvalitu fotodokumentace způsobenou nedokonalou technikou a světelnými podmínkami. Část fotek dodala souputnice Z.