Konec školky
30.6.2016
Letos jsem konec školky obrečela i z důvodu odchodu naší andělské paní učitelky Katky. Ale děti od ní mají ještě slíbenou zmrzlinu v Telči, tak se těšíme, že se ještě potkáme. Paní učitelka Katka je totiž tak trochu z jiné planety. V dobrém slova smyslu. Její odchod mě tedy nijak zvlášť nepřekvapil i ho docela chápu, ale rozhodně mě to mrzí.
A v pohnuté atmosféře závěru školního roku jednu soumatku napadlo, že bychom ten začátek práznin mohli oslavit. Na čtvrtou odpoledne zamluvila stůl na terase místního tenisového klubu u nás v ulici a pozvánku nevypustila obvyklou šeptandou "my, co se známe", ale vyvěsila ji na nástěnku ve školce.
Děti byly nadšené ze setkání se spolužáky mimo školku, řádily na hřišti a trampolíně a my matky jsme se zatím seznamovaly u bílého vína. Sešlo se nás neuvěřitelných snad 15 jednotek, postupem času přibylo i nezanedbatelné množství otců a bylo to moc povedené odpoledne. Udělaly jsme rozpis, jak se budou během prázdnin stěhovat školkoví šneci, potykaly jsme si, probraly vše důležité, pozdější přítomnost mužů byla velmi osvěžující. A pak otcové posbírali děti a opustili areál a my jsme dál vedly důležité řeči. V deset nás přesunuli z klubovny do přilehlé restaurace, kde jsme pokračovaly do zavíračky. Probraly jsme děti, manžele, ladění hudebních nástrojů, místní školy a školky, divokou vodu v Rakousku, očkování, ferraty v Itálii. O půlnoci nás vyhodili z restaurace, tak jsme si to ještě dopověděly na ulici a kolem jedné jsme se rozcházely.
Ráno jsem měla kocovinu jak zamlada a rozhodně nejen já. Setkání s účastnicemi večírku při vyzvedávání dětí ve školce bylo velmi humorné a já se uklidnila, že v tom nejsem sama a že má povznesená nálada se v rámci dané společnosti nijak nevymykala.
A celý čtvrtek jsem přemýšlela, že naše školka je fakt asi výjimečná. Se všemi přítomnými jsme se znaly/i od vidění, takový ten každodenní zdvořilostní kontakt ve školce a komunikace díky dětem. A pak jsme se jednou sešly mimo školku a už dobrovolně jsme spolu strávily velmi příjemné a dlouhé odpoledne. Je neuvěřitelné, kolik příčetných matek a funkčních otců se v rámci jedné třídy sešlo. A to jsme prosím obyčejná mainstreamová školka zřizovaná městem. Jistě se nějaké nedostatky najdou, ale celkově je tam velmi zvláštní (v pozitivním slova smyslu) složení rodičů. A nevěřím, že to je náhoda...
Školní rok jsme pak s dětmi zakončili obligátní zmrzlinou a prázdniny můžou začít.
Letos jsem konec školky obrečela i z důvodu odchodu naší andělské paní učitelky Katky. Ale děti od ní mají ještě slíbenou zmrzlinu v Telči, tak se těšíme, že se ještě potkáme. Paní učitelka Katka je totiž tak trochu z jiné planety. V dobrém slova smyslu. Její odchod mě tedy nijak zvlášť nepřekvapil i ho docela chápu, ale rozhodně mě to mrzí.
A v pohnuté atmosféře závěru školního roku jednu soumatku napadlo, že bychom ten začátek práznin mohli oslavit. Na čtvrtou odpoledne zamluvila stůl na terase místního tenisového klubu u nás v ulici a pozvánku nevypustila obvyklou šeptandou "my, co se známe", ale vyvěsila ji na nástěnku ve školce.
Děti byly nadšené ze setkání se spolužáky mimo školku, řádily na hřišti a trampolíně a my matky jsme se zatím seznamovaly u bílého vína. Sešlo se nás neuvěřitelných snad 15 jednotek, postupem času přibylo i nezanedbatelné množství otců a bylo to moc povedené odpoledne. Udělaly jsme rozpis, jak se budou během prázdnin stěhovat školkoví šneci, potykaly jsme si, probraly vše důležité, pozdější přítomnost mužů byla velmi osvěžující. A pak otcové posbírali děti a opustili areál a my jsme dál vedly důležité řeči. V deset nás přesunuli z klubovny do přilehlé restaurace, kde jsme pokračovaly do zavíračky. Probraly jsme děti, manžele, ladění hudebních nástrojů, místní školy a školky, divokou vodu v Rakousku, očkování, ferraty v Itálii. O půlnoci nás vyhodili z restaurace, tak jsme si to ještě dopověděly na ulici a kolem jedné jsme se rozcházely.
Ráno jsem měla kocovinu jak zamlada a rozhodně nejen já. Setkání s účastnicemi večírku při vyzvedávání dětí ve školce bylo velmi humorné a já se uklidnila, že v tom nejsem sama a že má povznesená nálada se v rámci dané společnosti nijak nevymykala.
A celý čtvrtek jsem přemýšlela, že naše školka je fakt asi výjimečná. Se všemi přítomnými jsme se znaly/i od vidění, takový ten každodenní zdvořilostní kontakt ve školce a komunikace díky dětem. A pak jsme se jednou sešly mimo školku a už dobrovolně jsme spolu strávily velmi příjemné a dlouhé odpoledne. Je neuvěřitelné, kolik příčetných matek a funkčních otců se v rámci jedné třídy sešlo. A to jsme prosím obyčejná mainstreamová školka zřizovaná městem. Jistě se nějaké nedostatky najdou, ale celkově je tam velmi zvláštní (v pozitivním slova smyslu) složení rodičů. A nevěřím, že to je náhoda...
Školní rok jsme pak s dětmi zakončili obligátní zmrzlinou a prázdniny můžou začít.
17.7.2016 vložil(a) Káča Režná. Naposledy upraveno 10.7.2022. Počet zobrazení: 1508