Konec prázdnin
30.8.2015
Pamatujete? Zrající jeřabiny coby předzvěst blížícího se září. Poslední možnost si prázdniny ještě užít.
Ve skutečnosti už jsem většinou byla naužívaná až kam a úplně tajně jsem se těšila na září. Po dvou měsících jsem se docela těšila i do školy, na spolužáky. Těšila jsem se, že život dostane zas nějaký řád a rytmus. Že už to nebude tak rychlé a třeskuté. Rozpor ve mě a zvláštní napětí ve vzduchu - bylo mi líto končících prázdnin, a zároveň už jsem zoufale potřebovala zvolnit. Úplně nejvíc jsem milovala být poslední dny prázdnin v Praze. Nemohla jsem se nabažit pohledu na tramvaje, po týdnech ve stanu se mi můj jedenáctimetrový pokoj zdál obrovský. Zkoušela jsem, které kamarádky už jsou doma, jen tak jsme bloumaly a znovuobjevovaly okolí, nic moc se ještě nemuselo, žádné učení nám ještě neutíkalo. Jen tak jsme se poflakovaly.
Letos sice začaly jeřabiny červenat už někdy v červenci a na konci srpna zrajou bílé kuličky pámelníku, ale Praha na konci prázdnin má pro mě zvláštní atmosféru dodnes. Miluju to. Prázdniny byly docela nabité - chalupa, Kokořín s holkama, Peruc, Telč, Kozlov s mým virtuálnem, Triatlon. Čas mezi akcemi jsme původně chtěli trávit v letní Praze, ale vzhledem k panujícím vedrům jsme se uchylovali do Zvírotic. Buď s babičkou nebo s tetou Hanou. Byla jsem hodně s dětmi sama a bylo to prima.
I na poslední týden jsme ještě mohli odjet, ale nakonec jsem to odpískala s tím, že už toho rajzování bylo dost a chci si užít tu předškolní Prahu. Do školy sice už několik let nechodím, ale stejně to pořád cítím ve vzduchu a nemůžu se toho nabažit. Sleduju, jak se kopec zase postupně zaplňuje, vracíme se na hřiště i do města, děti už do školky mají nové bačkory a na první den i nová trička. Brouzdám po internetu a vymýšlím náplň pro ty poslední předškolkové dny, hledám, kam budeme chodit do Sokola. Na Letní Letné jsme skoukli bublinové představení a potkali několik známých včetně Tondova spolužáka ze školky.
Užívám si návratu a strašně se těším na září. Hanička jde prvně do školky, tak jsem na to zvědavá. Život se zas zpomalí a dostane rytmus. Přestanu mít pocit, že musíme podnikat něco spektakulárního. Uklidním se. Zase budeme normálně fungovat. Míša do práce, děti do školky, já s Olčou doma. A myšlenkami budu zas bzikat mezi dětmi, mužem, rodinou a sama sebou. Momentálně mi tu pozdně prázdninovou atmosféru sice kazí navrátivší se vedra, ale snad to není na dlouho. Pak babí léto jako první předzvěst zklidnění, potom barevný a nakonec ten sychravý podzim. Vše plyne tak, jak má. Zpomalím. Těším se.
Pamatujete? Zrající jeřabiny coby předzvěst blížícího se září. Poslední možnost si prázdniny ještě užít.
Ve skutečnosti už jsem většinou byla naužívaná až kam a úplně tajně jsem se těšila na září. Po dvou měsících jsem se docela těšila i do školy, na spolužáky. Těšila jsem se, že život dostane zas nějaký řád a rytmus. Že už to nebude tak rychlé a třeskuté. Rozpor ve mě a zvláštní napětí ve vzduchu - bylo mi líto končících prázdnin, a zároveň už jsem zoufale potřebovala zvolnit. Úplně nejvíc jsem milovala být poslední dny prázdnin v Praze. Nemohla jsem se nabažit pohledu na tramvaje, po týdnech ve stanu se mi můj jedenáctimetrový pokoj zdál obrovský. Zkoušela jsem, které kamarádky už jsou doma, jen tak jsme bloumaly a znovuobjevovaly okolí, nic moc se ještě nemuselo, žádné učení nám ještě neutíkalo. Jen tak jsme se poflakovaly.
Letos sice začaly jeřabiny červenat už někdy v červenci a na konci srpna zrajou bílé kuličky pámelníku, ale Praha na konci prázdnin má pro mě zvláštní atmosféru dodnes. Miluju to. Prázdniny byly docela nabité - chalupa, Kokořín s holkama, Peruc, Telč, Kozlov s mým virtuálnem, Triatlon. Čas mezi akcemi jsme původně chtěli trávit v letní Praze, ale vzhledem k panujícím vedrům jsme se uchylovali do Zvírotic. Buď s babičkou nebo s tetou Hanou. Byla jsem hodně s dětmi sama a bylo to prima.
I na poslední týden jsme ještě mohli odjet, ale nakonec jsem to odpískala s tím, že už toho rajzování bylo dost a chci si užít tu předškolní Prahu. Do školy sice už několik let nechodím, ale stejně to pořád cítím ve vzduchu a nemůžu se toho nabažit. Sleduju, jak se kopec zase postupně zaplňuje, vracíme se na hřiště i do města, děti už do školky mají nové bačkory a na první den i nová trička. Brouzdám po internetu a vymýšlím náplň pro ty poslední předškolkové dny, hledám, kam budeme chodit do Sokola. Na Letní Letné jsme skoukli bublinové představení a potkali několik známých včetně Tondova spolužáka ze školky.
Užívám si návratu a strašně se těším na září. Hanička jde prvně do školky, tak jsem na to zvědavá. Život se zas zpomalí a dostane rytmus. Přestanu mít pocit, že musíme podnikat něco spektakulárního. Uklidním se. Zase budeme normálně fungovat. Míša do práce, děti do školky, já s Olčou doma. A myšlenkami budu zas bzikat mezi dětmi, mužem, rodinou a sama sebou. Momentálně mi tu pozdně prázdninovou atmosféru sice kazí navrátivší se vedra, ale snad to není na dlouho. Pak babí léto jako první předzvěst zklidnění, potom barevný a nakonec ten sychravý podzim. Vše plyne tak, jak má. Zpomalím. Těším se.
30.8.2015 vložil(a) Káča Režná. Naposledy upraveno 31.8.2015. Počet zobrazení: 2160