Zobrazit menu

Web Káči, Míši, Toníka, Haničky a Olinky

Konec - ende - šlus

30.6.2021

Tuhle jsem šla kolem školky pod námi a na zahradě probíhala informační schůzka rodičů budoucích frekventantů. Pocítila jsem téměř fyzickou úlevu, že tohle se mě už netýká. Školku jsem před sedmi lety vybírala s ohledem na Tondovy potřeby, protože nastupoval jako první. Takže hlavně nic složitýho - žádné velké výlety, změny, akce, stačí, že chodí do lesa. Další rok k Tondovi do školky nastoupila Hanička a po třech letech šla do stejné školky i Olinka. S mužem jsme tak absolvovali sedm let nepřetržité školkové docházky.

Školku jsem vybrala dobře. Samozřejmě by se pár výhrad našlo, ale celkově byla ve školce hlavně moc fajn atmosféra a za Tondy a Haničky i skvělá parta rodičů. S přesunem starších dětí do školy se tam přesunula i moje mentální kapacita a dění ve školce už mě pomalu přestávalo zajímat. Stejně tak se naplnila má potřeba osobních vazeb a s generací rodičů Olinčiných spolužáků jsem se plánovaně už neseznamovala. I proto, že jsem zjistila, že jsou to matky o deset let mladší než já, a že sama už jsem jinde...

Naše školka je moc fajn, všechny děti odcházejí do školy vybaveny potřebnými kompetencemi, vyhovovala mi míra interakce s institucí, ale i tak jsem se na ten definitivní konec školky hrozně těšila. Děti budu mít aspoň jeden rok pod jednou střechou a hlavně v instituci, která už je opravdu hlavně dětí a mě se už tolik netýká. Přesun ze školky do školy vnímám obecně nesmírně pozitivně. Přijde mi, že to "startovací okno" ke škole je na šestiletých dětech jasně vidět a vůbec si neumím představit, co by Olinka další rok ve školce dělala. A mně zas dělá dobře to zpřetrhání vazeb. Dost mě tedy zaskočilo, kolik rodičů budoucích prvňáčků má "poškolkové blues", dokonce i paní učitelka se mě ptala, jak se Olinka těší (hodně) a jak to zvládám já (naprosto skvěle!).

Takže loučení se školkou, pasování na školáky dokonce za doprovodu živého Jaroslava Uhlíře a pak konečně poslední den. Ovšem nic naplat, přes všechny pozitivní pocity jsem loučení s paní učitelkou Naďou po sedmi letech trochu obrečela.

30. červen byl tradičně značně hektický - ráno jsme společně s M. odvedli Olinku do školky a rozloučili jmse se, ze školky jsem se rovnou přesunula do školy pozdravit paní učitelky, Hanička šla ještě ke kamarádce, Tonda si pozval kamaráda k nám. Po obědě jsme naposledy vyzvedli Olinku ze školky a frčeli jsme "do pekla" na tradiční zmrzlinu se slevou za vysvědčení (nechci slevu zadarmo - ale už jsme tu tradici nastavili a zatím jsem nic jiného nevymyslela). Pak jsem děti odvezla na Malvazinky, abych ve čtvrtek mohla ještě do práce, a prázdniny můžou začít.

19.7.2021 vložil(a) Káča Režná. Naposledy upraveno 22.7.2021. Počet zobrazení: 657

Komentáře