Ve středu si teta Hana posbírala všechny děti, nasedla do vlaku a tradá - byli pryč. My jsme v pátek v pět ráno nasedli do taxíku, v půl sedmé se s námi letadlo odlepilo od země a v osm už jsme stáli před letištní halou v Kodani. Fascinující. Miluju Shoengen!
Kodaň máme v hledáčku už několik let. Přesně od doby, kdy jsme tam strávili jeden rychlý den s dětmi na dovolené v Dánsku. No a když už máme děti tak velké, že tráví část prázdnin u příbuzných a příbuzné tak ochotné, že si je vezmou, tak už je asi čas realizovat dávné sny. Z letiště jsme odjeli metrem (zázrak!), cestou jsme zastavili v našem hotelu, kde jsme si nechali věci a pak pokračovali dál do centra. Dali jsme si brunch a naplánovali trasu. Pamatuju si, že historické centrum Kodaně nestojí moc za pozornost, ale stejně jsme si to museli ověřit. Ale rychle jsme se rozpomněli a nedali jsme tomu moc času. Znovu jsme vylezli na kulatou věž, obhlídli centrum z vrchu a mohli pokračovat do moderní části, která mě před pár lety tolik zaujala. A Malou mořskou vílu jsme rovnou vynechali.
Chvilku jsme poseděli v lehátkách v zahradě historické budovy Královské knihovny a z druhé strany vstoupili do moderní části zvané Černý diamant. Zvenku brutalismus, který zrovna nemusím, ale zevnitř jedno velké áááách. Vč. napojení na starou budovu. Dali jsme si kafe a něco k snědku, napsali pohledy a a lodí, která je součástí kodaňské MHD, jsme se přepravili na sever. Tady jsme obdivovali studentské bydlení na vodě ze stavebních buněk (geniální - tři buňky dole, tři nahoře, mezi tím "dvorek" na kytky, kola, grill, nahoře terasy), půjčili jsme si kolo a jeli zpět do centra. Kristianii bych vynechala, ale M. se tam chtěl podívat. Splnila má očekávání - zašlá sláva, která nechce být turistickou atrakcí, ale tak trochu vlastně chce... Nebrat. Zato opera stála za to. Bohužel přes léto zavřená - moc bych se chtěla podívat dovnitř. Snad příště.
A pak plovárna a vůbec nábřeží a všudypřítomná a dostupná voda jako městský prvek. Na kanále je zbudovaná dřevěná plovárna. Padesátka na plavání, skokánek, dětský bazén a brouzdaliště. Služby žádné, jen sprcha, převlečte se, jak umíte, do šesti přítomen plavčík. Počasí na koupání moc nebylo, voda slaná a studená, ale přesto tam bylo živo. Takový příjemný model "swim and go", žádný crcání. Na protějším břehu visuté lávky, zábradlí jen na těch vysokých, jinak jenom co deset metrů žebřík z vody. Swim-area, půjčovna kajaků, sprchy. Žádné velké zabezpečení - důvěra, že se o sebe všichni postarají. Opodál jsme povečeřeli skvělý sendvič v moc příjemném baru na vodě a vyrazili jsme "bydlet".
V sobotu jsme měli na programu výlet do Švédska. Nutně jsme totiž potřebovali na živo vidět TEN MOST. Už jsem vám říkala, že miluju Shoengen? Prostě jsme si koupili lístek v automatu, sedli na vlak a za 20 minut jsme vystoupili ve Švédsku. Půjčili jsme si kola a vyjeli si na vyhlídku na Öresundský most. Je opravdu krásnej! Pak podél pobřeží s mnoha koupacími moly do centra Malmö. Balt se totiž vyznačuje velmi pozvolným vstupem do vody, tak tu jsou snad každých 500 m dlouhá mola, na konci s lavičkami a zábranami proti větru. Dneska jsme si ani plavky nebrali, počasí je všelijaké, ale Vikingové se koupou za každého počasí a my s nimi. Jen tak v prádle, žádný caviky. Voda je studená, vlny, fouká vítr a koupání nemá chybu. Jinak v Malmö není nic moc k vidění, takže v centru jsme si dali oběd a pak ještě nutné pivo v pravé české hospodě, kde točili Únětice a podávali utopence a nakládaný hermelín. Kafe jen turka a na záchodě malá svatyně: Jágr, Gott a Panenka. Po návratu jsme ještě navštívili kodaňské akvárium, ale nestojí to za to - oproti Vídni slabota.
V neděli jsme vyrazili do galerie Louisiana. Asi 20 minut vlakem z Kodaně, rozhodně se vyplatí si na netu koupit vstupenku, která zahrnuje i zpáteční jízdenku na vlak. Už jsme tu byli tenkrát, ale bez dětí na to máme větší klid. A konečně jsme měli čas si projít i zahradu. Přízemní, prosklená a členitá budova skvěle vtisknutá do krajiny. Ani nemusíte být fanoušek moderního umění, ale stojí za to tam prostě jen být. Po návratu do Kodaně ještě místní fastfood a koupání na plovárně Kastrup. Opět boží! A pak ještě na kole podél pobřeží, poslední večerní a ranní kontrola Mostu z terasy hotelu a v pondělí v půl osmé ráno sedáme do letadla.
Ke Kodani jsem zcela zahořela. Nejpozoruhodnější je práce s veřejným prostorem - spousta místa, kde můžete jen tak být a nikdo po vás nechce ani vstupný ani vám necpe občerstvení. V Kodani i v Malmö je podél pobřeží spousta prostoru, kde zdánlivě nic není. Jen velmi sporadicky stánek s občerstvením, ale jinak může člověk jít po tomhle městském pobřeží dlouhé kilometry nebo si udělat piknik v trávě. A místní to velmi oceňují. Moc příjemné. Další, co stojí za pozornost je, že jsme za celé tři dny jedinkrát potřebovali hotovost, a to do šatní skříňky v Lousianě. A i to šlo vyřešit přes kartu a automat na mince. Pecka. A samozřejmě ten pocit multikulturního prostředí, které je tam působí naprosto přirozeně a z kterého by se Volný s Tomiem patrně posrali. Pardon my french.
