Každý rok už se mi nikam nechce, ale vím, že to bude fajn a to nejenom ve srovnání s alternativou být s nudícími se dětmi sama doma. Letos 8 dospělých a 14 dětí. Sice jsme letos měly v kolektivu i jednoho tatínka samoživitele, ale své úlohy ženy se zhostil lépe než leckterá z nás.
Obec Kněžmost v Českém ráji, hodina od Prahy. Ubytování luxusní, společné vaření (z kterého jsem se letos vyvlíkla) a tentokrát jsme i koupily malý sud. Poznámka pro příště: bereme velký, zvládneme ho. Děti až na výjimky na jedné hromadě ve společném pokoji, terasa, zahrada, obchod na dosah. Skoro všechny děti jsou skvěle samostatné, pomáhají v kuchyni, samy si chystají snídaně i výletní batohy. Dokonce už nastala doba velkým dětem vyhradit čas na našich dospěláckých večírcích. No a pak samozřejmě naše večírky, kvůli kterým takovéhle akce pácháme. Kytara, povídání, pokud možno ne o dětech. Je to úlevná změna.
Ve středu jsme slunečným dnem vyrazili na hrad Valečov přes místní sad a pomologickou naučnou stezku, děti se vyblbly ve skalách na valečovských světničkách, prošli jsme si krásnou zříceninu a pod hradem jsme si dali pivo, limo, párky v rohlíku. Povedené.
Čtvrtek hrozil více či méně intenzivním děštěm, ale naznaly jsme, že děti už nejsou malé a nerozmočí se a mírné nepohodlí jim jen prospěje. V poledne jsme sedli do autobusu a vyrazili do odlehlé části Českého ráje kolem obce Branžež. Lejt začalo hned, jak jsme vystoupili z autobusu. Po cca půl hodině jsme se schovali pod první převis, kde jsme dali sebáky a než jsme dojedli, pršet přestalo a až na krátký deštík těsně před cílem to bylo ten den všechno. Zřícenina Hynšta s netopýrem v jeskyni, potom po "hlavní" červené skalami na vyhlídku na Ještěd a Krkonoše a po žlute na Hrázku a dolů do Branžeže. Cestou jsme ve štěrku sbírali polodrahokamy a na závěr skvělá hospoda přímo u zastávky autobusu.
Plánování pátečního programu nám značně usnadnila předpověď počasí - bude lejt a lejt a lejt. Ergo bazén v Mladé Boleslavi. Povedená volba. Vstup na očkování (dospělí) nebo na samotest, který nám prodali na recepci. Dobře rozčleněný prostor - jasně oddělený plavecký bazén, bazény na blbnutí, dva tobogány i dvě úrovně brouzdališť se skluzavkami. V patře občerstvení přístupné zvenčí i z bazénu, párek v rohlíku, účtování na čip, takže si děti zvládly vše obstarat bez naší asistence. Jednotlivé funkce bazénu se nekřížily, ale prostor byl dobře přehledný. Velké děti už zcela pouštíme ze zřetele, střídáme se v hlídání mrňavek. V létě se Olinka bála potopit hlavu a sváděla srdnatý boj s vlastním strachem, který ne vždy vyhrála. Tady v bazénu ale viděla ani ne tříletého Honzíka sjíždět skluzavku po břiše a naznala, že to už je příliš velká potupa a že by to tedy taky měla zvládnout. Než jsme z bazénu odešli Olinka, se potápěla jak vydra a sbírala kroužky na dně dětského bazénu. Nadšení na obou stranách. Velké děti jsme zase vzali i na velký bazén zaplavat si v dráze a vzájemná výuka šipky slavila rozhodně větší úspěch než moje pokusy. Tonda se konečně odvážil to zkusit (protože by byla za sraba, že) a Hanička nakonec skočila šipku i ze startovního bloku. Všcihni jsme odcházeli nesmírně spokojení, boleslavský bazén předčil očekávání.
V sobotu už jen úklid, balení a zakončení ve velkém stylu: vesnická pouť na místní návsi! Mělo to úplně všechno: Karel Gott na plný pecky, bláto a louže všude, labutě, autodrom a cukrová vata. Na střelnici paní bez zubů dětem přidržovala vzduchovku a “nenápadně” lámala špejle a v autě pak cestou domů “voněly” růže nastříkané levnou voňavkou. Esence končícího léta. Rozpustit formaci a domů.
6.9.2021 vložil(a) Káča Režná. Naposledy upraveno 24.1.2022. Počet zobrazení: 659
