Dominantou Králík je klášter Hora Matky Boží nad městem. K němu vede křížová cesta v aleji, cesta stoupá od náměstí a ke konci přituhuje tak, že člověk má pocit, že opravdu šlape do nebe. Zatímco já jsem v rámci odvedení pozornosti od výkonu s Tondou probírala, jak vznikají mraky, tatínek s Haničkou řešil andělíčky, jak je to s Ježíškem a Ježíšem a jiné věroučné záležitosti. Příště si to vyměníme, ve fyzikální diskuzích si nejsem zrovna jistá, z těch "okultních" záležitostí bych se asi vykecala snáz.
Nahoře jsme si prošli kostel, ambity kláštěra, koukli se do kaple svatých schodů. Řeknu vám, že všechno to věrohodně vyobrazené Kristovo i jiných utrpení v kombinaci se zvídavými dětmi není zrovna jednoduchá záležitost. Ale místo je to silné. Venku svačina, s Míšou jsme si ještě na střídačku zašli do expozice, která se věnuje internaci řeholníků v 50. letech.
Zato vyhlídka rytíře Franty byla o dost veselejší záležitost. Socha vzniklá v rámci jakéhosi místního sochařského sympozia hledí do kraje a my se spolu s ní nemohli nabažit výhledu na Kralický Sněžník a Jeseníky. Před osmi lety jsme tu v zimě stoupali tmou s běžkami na zádech do Poutního domu, odkud jsme následující den vyráželi na Spanilku přes Kraličák do Jeseníku. A teď jsem se při pohledu na dechberoucí scenérie a při pomyšlení na náš aktuální výletový rozsah trýznila vzpomínkami na bezdětno. Tak alespoň ty výhledy a snad už nás v tomto ohledu čekají jen lepší zítřky.
Cestou zpátky jsme odlovili další kešku, v lese postavili domečky pro skřítky a kolem Mariánského pramene jsme se vrátili do Králík.
13.8.2017 vložil(a) Káča Režná. Naposledy upraveno 13.8.2017. Počet zobrazení: 1376
