Zobrazit menu

Web Káči, Míši, Toníka, Haničky a Olinky

Klackujou se

25.6.2020

Červen je pravidelně naprosto příšerný měsíc. Letos sice spousta akcí ještě kvůli covidu odpadla, tak to možná byl jen dojem, který vytvářel ten kontrast s covidovými měsíci, ale minimálně v práci to byl dost fofr. A rozhodně mi přišlo divný, že už "zas" budou prázdniny. Sice nám odpadly všeliké společenské akce (u některých mi to bylo líto - Vítání léta, u jiných jsem to uvítala - koncerty, besídky, vystoupení), ale zas jsem si jako kompenzaci karanténního provozu vyžádala jeden holčičí víkend a na jeden víkend jsme vyslali tatínka stavět tábor.

Každopádně během našich lesních karantén ale i díky mimořádnému školnímu a kroužkovému režimu děti zas nabyly trochu větší samostatnost a asi i cítily zvýšenou potřebu socializace. K tomu jsem v červnu byla v práci daleko častěji a déle, než byly zvyklé, takže měly spoustu času pro svůj samostatný společenský život na kopci. Výsledkem je, že se Tonda s Haničkou začali "klackovat po venku". A je to boží!

Téměř denně jsem vyřizovala telefony od Haničky, příp. z mobilů kamarádek nebo přímo od maminek spolužáků ("dobrý den, tady maminka xy, Hanička u sebe nemá mobil, ale jestli by mohla...), že Hanička zůstává "s holkama" na hřišti nebo jde k někomu na návštěvu. Tondu bylo potřeba trochu postrčit, ale cestou ze školy to aspoň třeba vzali s Vojtou přes les, příp. k nim na zahradu. Někdy jsem doma natrefila na víc dětí, než bych čekala. Do toho společné vyzvedávání Olinky s nejkou Lucinkou a čekání před školkou na jednu nebo druhou maminku, potkávání s dalšími jednotkami u stánku s nanuky, četné dotazy na starší sourozence "už tu prošel náš...? Měl být doma, za chvíli mu dorazí kamarád." Občas tedy byla fuška ten pohyb aspoň přibližně monitorovat, nebo pak děti po kopci poshánět, ale líbí se mi to moc.

12.7.2020 vložil(a) Káča Režná. Naposledy upraveno 12.7.2020. Počet zobrazení: 208

Komentáře