Víte, co je šimra? Šimra zimní je takové zimní zvířátko, vyznačující se aktivitou hlavně v zimě, má uši trochu jako králík a žere rampouchy. Ještě byly šimry měsíční, ale ty už vyhynuly. Šimry si vymysleli Tonda s Haničkou při svých rochnících aktivitách na Šerlichu a my jsme toto označení nadšeně převzali jako velmi přiléhavé.
Na Šerlich jsme se vrátili po dvou letech. Ubytování i servis vykazovaly stále stejné nedostatky, ale k žádnému výraznému zhoršení nedošlo, takže nic na co bychom nebyli připraveni. A rozhodně se nezhoršila ideální poloha, skvělá, tak akorát dlouhá a prudká sjezdovka i běžkařské stopy u baráku a dokonce i sněhové podmínky byly i letos mimořádně skvělé.
Děti lyžovaly zcela samostatně, jednou jsme celé družstvo povinně nahnali do lyžařské školy. Na lyže se odhodlala dokonce i Olinka a spokojeně jezdila "od prasátka". Na lano ani výš než k prvnímu zvířátku si ještě netroufla, ale sjížděla, zvládla dát lyže do pluhu, jen zatím nechápe, že se tím pluhem dají lyže řídit. Ale zastavit umí. Jen se nám zatím nepodařilo ji přesvědčit k odložení hůlek, které jí značně překážejí. Ale i tak to považuju za průlom.
V sobotu jsme vyrazili na běžky. Počasí tedy spíš nebylo než bylo, ale vzhledem k tomu, že na místní pidisjezdovku se vyvalily dva školní autobusy, to byla dobrá volba. Vyšplhali jsme se lesem nahoru k Masarykově chatě, kde se k mlze a sněžení přidal ještě nepříjemný vítr. Ale potvrdilo se mi, že jednak je nejdůležitější neztratit náladu a jednak už jsou děti dost velké, aby zvládly "řízené nepohodlí", což jim velmi svědčí. Dle očekávání byl na Masaryčce velký šrumec, takže jsme zvolili variantu "namazaná houska sněděná v zádveří". Počítali jsme s tím, takže jsme svačinu měli s sebou a děti jsme na tuto eventualitu dopředu připravili, takže tento model prošel naprosto bez protestů.
Ta fotka vlevo není rozmazaná, to je opravdu mlha.
Pak přišel největší zážitek výletu: jeli jsme do Polska! Polské nápisy plné spřežek byly velký zážitek a shodli jsme se, že ten polský sníh je úplně jiný. Po pár kilometrech jsme se zas vrátili na českou stranu, což Tondu dojalo natolik, že musel několikrát zazpívat českou hymnu. Několikrát jsme se zhoupli a pak už jen závěrečný sjezd k chalupě. Celou cestu vydatně sněžilo, v lese alespoň tolik nefoukalo, každopádně za daných klimatických podmínek se mi 8 km zdá jako slušný výkon.
Ve zbývajícím čase se děti "šimřily" venku, za pomoci lopat jsme postavili bobovou dráhu, iglů a děti si vyvrtaly nespočet šimřích nor. V sobotu se odehrála velkolepá oslava se zmíněným čokoládovým fondue (čokoláda ve vlasech included), my jsme si užili večírky a prostě to bylo moc fajn. V neděli ještě slíbené dvě hodiny lyžování na naprosto prázdné sjezdovce, společný oběd a domů.
22.2.2019 vložil(a) Káča Režná. Naposledy upraveno 23.2.2019. Počet zobrazení: 970
