V úterý nás na cestě mezi dvěma pracovními schůzkami zastihla zpráva, že od středy budou zavřené školy. Oba s kolegou jsme byli značně vytřeštění, všechno nám začalo docházet až postupně. Na chodbách organizace, kam jsme mířili, už byla hysterie skoro hmatatelná. Ještě během úterka jsem prošla všemi fázemi smutku: popření - agrese smlouvání - deprese - smíření. A pak ještě několikrát. Zato děti přišly domů s očima navrch hlavy.
Takže místo plánovaného středečního home office jsem měla doma "satan office" jak trefně poznamenal kolega. A pak už pořád. V panice ze zavřených obchodů jsem s dětmi provedla výpad do našeho oblíbeného krámku pro jarní obutí, který jsme na cestě zpět spojili s procházkou přes les domů. Tahle akce se později ukázala jako nesmírně prozřetelná. V pátek jsem ještě dala Olinku do již poloprázdné školky a odskočila jsem si na očkování a naposled do kavárny a o víkendu jsme ještě stihli vyrazit procházkou na Malvazinky, kde jsme děti zanechali přes noc a udělali si kino aspoň doma. Za prosakujících zpráv o lock downu jsem v neděli ještě hystericky vyrazila běhat. Obchody se zavřely v sobotu a od pondělí máme roušky a stay at home karanténu. Do lesa naštěstí můžem.
První dny je v lese narváno a udržet si social distance je dost náročné. Nakonec ale vypozorujeme, kdy je v lese špička a přizpůsobíme se, do karet nám hraje i výrazné ochlazení. Procházky po lese mě sice zoufale nebaví, ale bez nich už bychom měli pěnu u úst a tik v oku všichni. A tak se couráme, pořád kupodivu ještě objevujeme aspoň trochu nové trasy, ryjeme se v potocích, hazíme si talířem, trochu děti nutím i do cíleného pohybu (skákání, běhání, lezení po stromech...). Občas je nechám na zahradě a přes svůj odpor k procházkám jdu do lesa sama. Pustím si Respekt do sluchátek a jsem ráda, že na mě nikdo nemluví a že můžu jít vlastním tempem. A protože se značně zvýšila četnost těchhle bezcílných, ale život zachraňujícíh pakáren, tak už pomalu není co poslouchat. Potom prosévám starší vydání Respektu a poslouchám články o než bych normálně ani nezavadila. Například jsem se dozvěděla, jak je na tom varhanářství a vyslechla si historii mražených potravin. Strhující! Jako fakt!
21.3.2020 vložil(a) Káča Režná. Naposledy upraveno 27.3.2020. Počet zobrazení: 927
