Oboru Hvězda jsem vždycky považovala za trochu nudný anglický park. Jsou tam pěkná hřiště, dobrý terén na trénink jízdy na kole, fajn letní kavárna, ale to všechno je v zimě jaksi neaktuální. Nicméně nemajíc lepší nápad, souhlasila jsem s rodinnou vycházkou. A byla překvapena, že ve Hvězdě je i moc pěkná divočina. Kavárna sice zavřená, ale přesto byla vycházka moc povedená. Tunel z kořenů, skála na lezení, studniční domek, potok, který jde donekonečna přeskakovat a posílat po něm klacky a hlavně kmen a na něm skvělej drak. Dole zamrzající rybník, povalový chodník a podél zdi nahoru a napříč lesem zpět k autu.
Konečně jsme našli nějaký rozumný "modus operandi" pro víkendy v Praze. Ty jsou totiž dlouhodobě kamenem úrazu. Nemajíc vrtuli u zadku si na jednu stranu užívám, že máme volno a nic nemusíme, na druhou stranu mě štve příliš proflákaného času. Děti to nicnedělání taky neumí ocenit a po pár hodinách prudí. V sobotu a v neděli nemusíme vstávat. A tak všichni dlouho spíme, děti se pak samy vykmitnou k "debiloskopu" na Studio Kamarád a my celkem bez výčitek vylejzáme až k té deváté. Dlouhá snídaně v pyžamu. Před desátou se zvedáme od stolu a mě začnou doutnat saze. Všude bordel, protože v pátek už ten večerní úklid nebudu s dětmi hrotit a o víkendu přeci nepracuju, do oběda už nestihnem nic a já se můžu tak akorát postavit k plotně. Ranní příjemný pocit, že máme před sebou celý den, se překlopí do lehké hysterie, že nic nestíhám. A než se po obědě vyprdelíme... a ve čtyři je tma a už mi zas bouchly saze a ječím na všechny okolo a slibuju si, jak to ale hned od příštího víkendu začneme dělat úplně jinak. Uplyne týden, od středy přemýšlím nad tou stašnou otázkou "coBudemeDělaaaat?", když se mi samotné nechce dělat vůbec nic, v pátek večer odpadnu a v sobotu jedeme nanovo.
Tak nakonec optimální scénář je přestat se trýznit, že nejsme schopni v devět vyrážet za hodnotným programem, vykašlat se na oběd a vyrazit klidně v jedenáct. Do batohu kupované buchty a pití a jde se. Oběd buď vyřešíme cestou párkem v rohlíku nebo až doma. Ve tři jsme vyvenčení, příjemně vymrzlí a ve čtyři jsme doma. Děti šťastné, že si konečně můžou hrát, zmizí v pokojíčku nebo k malování a já si bez uzardění pustím v televizi biatlon. A pokud se venku po návratu ještě strhne vánice, je to úplně nejvíc nejlepší.
17.12.2017 vložil(a) Káča Režná. Naposledy upraveno 18.12.2017. Počet zobrazení: 1188
