Obě děti mají naštěstí velmi příčetné učitele. Takže jsme dostali zadání z učebnic i pracovních sešitů, k tomu seznam volitelných úkolů vypracovaných pro celou školu, z kterého si mají děti vybrat a udělat aspoň jeden. K tomu samozřejmě čtení, čtenářský deník, občas díktát. Když se paní učitelky oklepaly z prvotního šoku, začly chodit různá doporučení. Na knížky, naskenované materiály, zajímavé webové stránky, aplikace... Pak se naštěstí vzpamatovaly podruhé a upřesnily věci nutné a věci nice to have. Naštěstí obě třídní učitelky chápou nastavení většiny rodin - přežití je absolutní prioritou. Dokonce i mladá, bezdětná Tondova paní učitelka tuší, jak moc rozdílná může situace v jednotlivých rodinách být, takže statečně odolává některým agilním rodičům a nijak děti nezahlcuje. I tak zvládáme tak akorát klasické učení, na něco kreativního, netradičního vůbec nemám morál. Tipy z Tondova zamilovaného kroužku programování ignoruju úplně. No a pak tu máme školče, které se rovněž dožaduje svých úkolů do školky. Ano, přesně to jsem potřebovala...
To vpravo je výuka češtiny, kdybyste tápali
Ráno vstanem, snídaně, oblíct, umýt, ranní úklid. V devět sedáme ke škole. Nejdřív všichni, po chvilce těkání mezi dotazy všech najednou, řeknu jednomu dítěti, ať si jde číst/hrát a pracuju jen s jedním. A s Olinkou. Ta trvá na tom, že bude taky dělat úkoly, takže mezi vysvětlováním slovesných osob, počítáním "autobusu" ještě vymýšlím úkoly pro Olinku. Čeština, matematika, prvouka mě s dětmi vlastně baví. Opět jsem si potvrdila, že se u matematiky učené Hejného metodou zapotím, ale nepřestávám být nadšená: ta práce s chybou a pokusem-omylem, kdy spravidla první omyl vás navede na správnou cestu, mě strašně baví. Prvouku se snažím aplikovat i na vycházkách a tak vůbec průběžně. Potud dobrý, nervy mi tečou přiměřeně situaci, ječím spíše výjimečně. Ovšem značný problém mám s angličtinou. Zatímco ostatní předměty jsou vlastně popis známého světa, takové povídání, řazení do kategorií, tak u angličtiny jsem bez znalosti didaktiky namydlená. Vlastní znalost jazyka je mi k ničemu, možná dokonce na překážku.
Okrajové předměty naštěstí paní učitelka neřeší. Výtvarku tu máme permanentně (neuvěřirelná spotřeba materiálu), v rámci pracovních činností děti zatím zašívali plyšáka, škrábou a krájí brambory, převlíkly si postele. Tělocvik praktikujeme venku. Jinak se děti učí bez protestů, vysvětlili jsme si, že karanténní výuka má i své výhody - v poměru jeden na jednoho/dva nemusíme nad učením trávit tolik času jako ve škole. I tak si ale myslím, že jako hlavní výhodu školy děti seznají fakt, že ve škole není matka. Jsem velmi talentovaná učitelka, to nemohu říct. Hlavně se z toho neposrat.
26.3.2020 vložil(a) Káča Režná. Naposledy upraveno 29.3.2020. Počet zobrazení: 962
