Holčičky a kluci. Můžeme se na hlavu stavět a udržovat je "genderově neutrální", ale nakonec nás to stejně doběhne. Tedy alespoň u nás. Ač Hanička začínala kopírováním svého bratra, je z ní normální holčička. Se všemi růžovostmi, sukýnkami a nekonečným převlíkáním a hrami na princezny a víly. Hanička do nekonečna tančí a hraje si s plyšákama, Tonda staví urbanistické studie z kaply a lega. Hanička maluje víly, duhu, zvířátka a jiné idylické výjevy, Tonda zásadně autobusová nádraží, mrakodrapy, tramvaje a zastávky, vše vyvedeno do detailu.
Zatímco Tonda je nejspokojenější nerušen a sám u svých stavebnic a modelů, Hanička nám tu vlaje, tančí a nudí se. A neustále komunikuje a je šťastná za jakýkoliv návrh na povyražení. A tak jsem naznala, že je nutné je občas separovat, udělat každému zábavu na míru. A protože jsem zas začala chodit do galerií (áááách!), tak jsme šly s Haničkou za uměním. Do mého oblíbeného Veletržního paláce. Vybraly jsme dvě patra, Haničku dle očekávání bavily zejména impresionistické krajiny, u Picassa jsme zkoušely trefovat, co by na obraze mohlo být a já jsem si užívala všechny své oblíbence. Dole ještě velkolepá instalace Magdaleny Jetelové a pak samozřejmě nutná káva, limonáda a něco na zub.
10.9.2017 vložil(a) Káča Režná. Naposledy upraveno 25.9.2017. Počet zobrazení: 1192
