Hlavně vyváženě
2.2.2016
Tak si uděláme seznam, co všechno ohrožuje naše děti: Cukr. Voda se sirupem. Palmový olej, tedy veškerý obsah našeho mlsníku. Mlíko a mléčné výrobky. Pečivo, těstoviny, knedlíky. Bílá mouka. Jakákoliv mouka. Moc masa. Málo masa. NeBio zelenina. Kupované ovoce. Exotické ovoce. Párky. Tablety, počítače, telefony. Oblečení z Číny. Umělohmotné hračky. Disney filmy a knížky. Boty s pevným opatkem a zvýšenou patou.
Jako je to hezké ty nekonečné možnosti volby a svoboda výchovy, ale já výše uvedené vzdávám. Tak ráda bych žila ideální život a dětem dala všechno zdravé, správné a VYVÁŽENÉ. Ovšem, jak známo, šedá je teorie, zelený je strom života, a tak děti trávím cukrem, produkty z bílé mouky i palmovým olejem. Chci-li být populární, „uvařím“ k obědu párky. Snažím se vařit i bez masa, ale přiznám se, že to moc neumím. Boty nosíme všichni s pevným opatkem. A oblečení máme povětšinou z místního krámku, kde nesmírně milá a ochotná paní prodává zboží převážně made in China, Bangladesh, Turkyie, v nejlepším případě zprodukowano v Polsce. Disneyho Frozen a mimoňsko – padouchovskou sérii už jsme viděli snad desetkrát. Tablet má Tonda momentálně za trest zakázaný, ale jinak tam s oblibou paří „bludiště s panáčkem“. Prostě boj o titul matka roku vzdávám.
Kdyby mi tak ale spíš někdo poradil, jak z nich udělat normální a funkční jedince. S dostatečným sebevědomím, které nebudou zaměňovat za nadutost a aroganci. Ochotné ku pomoci, kterou nebudou poskytovat pro pochvalu či radost druhých. Vstřícné, soucitné a otevřené, a přitom schopné si uchránit vlastní prostor a integritu. Dostatečně ctižádostivé, ale nehroutící se z neúspěchů. Dát jim touhu měnit svět a víru, že všechno je možné, a zároveň cit pro realitu a nohy na zemi. Prostě vychovat z nich lidi naprosto jiné než jsme sami.
Aneb Tonda právě objevuje tu slast býti chválen. Takže jsou chvíle, kdy se může přetrhnout, aby mamince udělal radost. Když tepeme mladší sestru, je Tonda ostentativně funkční a bezproblémový, na což neváhá upozornit. Jako je to fajn, když synek funguje, ale ze všeho tak strašně čiší ta snaha být hodným synem. Být vzorný. Abych ho chválila. A z toho pramení i to, jak poslední dobou naprosto nezvládá konflikt, příp. můj hněv. Začne to vzdorem, který přejde do vzteku a ten se po chvilce přetaví do lítosti, potom do sebetrýznění „už nikdy nedostanu žádný dárek“ často se snahou trýznit i mě „už nikdy ti nedám pusu“, až se Tonda dobere servilního chování a ostentativní pomoci či lásky. Podotýkám, že chválíme vždy konkrétně, rozhodně „nešikulkujeme“, nemám problém ocenit povedené a zároveň upozornit na nedostatky. Dárky u nás nikdy nebyly jen pro hodné děti. Ale Toník se prostě vztahuje ke mně a buď mě tedy trestá, nebo se snaží být vzorným synem. Nelíbí se mi ani jedno.
Hanička se zas ráda staví do opozice – je-li Tonda ráno rychlý a bezproblémový, Hanele najednou neví, jak patří spoďáry, nejdou jí natáhnout kalhoty, boty si obuje jenom pomaličku a jakýkoliv pokus ji urychlit vyvolá hysterický pláč. Ale pokud zrovna nepláče nebo se nehroutí, tak neustále mluví. Pokud už nemá co říct, tak zpívá a tančí. Míša to okomentoval, že žraloci se musí hýbat, aby dýchali, a Hanička zas musí mluvit nebo aspoň zpívat.
A k tomu se nám ještě přidalo nějaké těžké existencionální období. Celá namlsaná, jak se z velmi složitého batolete stal skvělý a vcelku pohodový kluk, jsem teď značně zaskočena regresem. Náhle jsem se stala populární a děti deklamují, že „bez maminky je to nuda“. Ovšem, než že bych byla tak zábavná, jde spíš o to, že se Tonda nějak těžko odpoutává. Ve školce teď máme těžká rána, která zahrnují zdržovací taktiku i slzy. Záblesky „bez maminky nikam“ se objevily dokonce, když měli odjet spát k babičce s dědou, což bylo dosud bezva a právě nepřítomnost matky byla hlavním zdrojem atraktivity. Při odchodu na výlet s tatínkem a kamarády zase Tonda zkusil, jestli by to nešlo vyměnit, že by tatínek zůstal s nemocným miminem doma a já šla s nimi na výlet. U oblíbenějších aktivit svou touhu zůstat u maminky celkem rychle rozchodí, ale stejně mi z toho není moc dobře. Hanička by mohla vše zvládnout lépe s nadhledem mladšího a méně komplikovaného dítěte, leč samozřejmě zrcadlí svého velkého bratra. A do toho se urputně snaží "neselhat" a všechno zvládnout s naprosto zřetelnou motivací mě nepopudit či se mi zavděčit. Naštěstí se ještě nedokáže přemáhat příliš, takže jeho zoufalství nakonec vypluje napovrch. Nevím, jak s náhle nabitou popularitou naložit, resp. jak řešit toto Tondovo těžké období. Nechci mít vzorného syna, který kvůli mě bude potlačovat své strachy a démony.
Z Olči je regulérní škodič - leze a zkouší se posadit a jediné bezpečné území pro Tondovy velkolepé stavby a výtvarná díla je na stole. Zatím. K tomu přičtěme zprvu lehkou virózu, která v půlce minulého týdne přešla do velmi vysokých horeček a posléze se z toho všeho vyklubala ukázková šestá nemoc. To vše samozřejmě doprovázenou zvýšenou potřebou maminky, protože a) prso a b) pomazlit. Já sice tušila, že by to mohla být ta šestá, ale čtyřicítky horečky několik dní po sobě, to znervózní i otrlou třetimatku. A děti jsou jako šelmy - strach a nejistotu své kořisti cítí na sto honů. O svých úsudcích stran výchovy valné mínění nemám, ale tentokrát bych si troufla tvrdit, že tu máme příčinu Tondovy krize.
A já přemýšlím, jak z toho ven. Zatím mám jen vyhledané spojení do Bohnic. Pro sebe. Takže sorry, vyváženou stravu, barefoot boty a zboží s příběhem budu řešit, až se nějak popasujeme s výše uvedeným.
Tak si uděláme seznam, co všechno ohrožuje naše děti: Cukr. Voda se sirupem. Palmový olej, tedy veškerý obsah našeho mlsníku. Mlíko a mléčné výrobky. Pečivo, těstoviny, knedlíky. Bílá mouka. Jakákoliv mouka. Moc masa. Málo masa. NeBio zelenina. Kupované ovoce. Exotické ovoce. Párky. Tablety, počítače, telefony. Oblečení z Číny. Umělohmotné hračky. Disney filmy a knížky. Boty s pevným opatkem a zvýšenou patou.
Jako je to hezké ty nekonečné možnosti volby a svoboda výchovy, ale já výše uvedené vzdávám. Tak ráda bych žila ideální život a dětem dala všechno zdravé, správné a VYVÁŽENÉ. Ovšem, jak známo, šedá je teorie, zelený je strom života, a tak děti trávím cukrem, produkty z bílé mouky i palmovým olejem. Chci-li být populární, „uvařím“ k obědu párky. Snažím se vařit i bez masa, ale přiznám se, že to moc neumím. Boty nosíme všichni s pevným opatkem. A oblečení máme povětšinou z místního krámku, kde nesmírně milá a ochotná paní prodává zboží převážně made in China, Bangladesh, Turkyie, v nejlepším případě zprodukowano v Polsce. Disneyho Frozen a mimoňsko – padouchovskou sérii už jsme viděli snad desetkrát. Tablet má Tonda momentálně za trest zakázaný, ale jinak tam s oblibou paří „bludiště s panáčkem“. Prostě boj o titul matka roku vzdávám.
Kdyby mi tak ale spíš někdo poradil, jak z nich udělat normální a funkční jedince. S dostatečným sebevědomím, které nebudou zaměňovat za nadutost a aroganci. Ochotné ku pomoci, kterou nebudou poskytovat pro pochvalu či radost druhých. Vstřícné, soucitné a otevřené, a přitom schopné si uchránit vlastní prostor a integritu. Dostatečně ctižádostivé, ale nehroutící se z neúspěchů. Dát jim touhu měnit svět a víru, že všechno je možné, a zároveň cit pro realitu a nohy na zemi. Prostě vychovat z nich lidi naprosto jiné než jsme sami.
Aneb Tonda právě objevuje tu slast býti chválen. Takže jsou chvíle, kdy se může přetrhnout, aby mamince udělal radost. Když tepeme mladší sestru, je Tonda ostentativně funkční a bezproblémový, na což neváhá upozornit. Jako je to fajn, když synek funguje, ale ze všeho tak strašně čiší ta snaha být hodným synem. Být vzorný. Abych ho chválila. A z toho pramení i to, jak poslední dobou naprosto nezvládá konflikt, příp. můj hněv. Začne to vzdorem, který přejde do vzteku a ten se po chvilce přetaví do lítosti, potom do sebetrýznění „už nikdy nedostanu žádný dárek“ často se snahou trýznit i mě „už nikdy ti nedám pusu“, až se Tonda dobere servilního chování a ostentativní pomoci či lásky. Podotýkám, že chválíme vždy konkrétně, rozhodně „nešikulkujeme“, nemám problém ocenit povedené a zároveň upozornit na nedostatky. Dárky u nás nikdy nebyly jen pro hodné děti. Ale Toník se prostě vztahuje ke mně a buď mě tedy trestá, nebo se snaží být vzorným synem. Nelíbí se mi ani jedno.
Hanička se zas ráda staví do opozice – je-li Tonda ráno rychlý a bezproblémový, Hanele najednou neví, jak patří spoďáry, nejdou jí natáhnout kalhoty, boty si obuje jenom pomaličku a jakýkoliv pokus ji urychlit vyvolá hysterický pláč. Ale pokud zrovna nepláče nebo se nehroutí, tak neustále mluví. Pokud už nemá co říct, tak zpívá a tančí. Míša to okomentoval, že žraloci se musí hýbat, aby dýchali, a Hanička zas musí mluvit nebo aspoň zpívat.
A k tomu se nám ještě přidalo nějaké těžké existencionální období. Celá namlsaná, jak se z velmi složitého batolete stal skvělý a vcelku pohodový kluk, jsem teď značně zaskočena regresem. Náhle jsem se stala populární a děti deklamují, že „bez maminky je to nuda“. Ovšem, než že bych byla tak zábavná, jde spíš o to, že se Tonda nějak těžko odpoutává. Ve školce teď máme těžká rána, která zahrnují zdržovací taktiku i slzy. Záblesky „bez maminky nikam“ se objevily dokonce, když měli odjet spát k babičce s dědou, což bylo dosud bezva a právě nepřítomnost matky byla hlavním zdrojem atraktivity. Při odchodu na výlet s tatínkem a kamarády zase Tonda zkusil, jestli by to nešlo vyměnit, že by tatínek zůstal s nemocným miminem doma a já šla s nimi na výlet. U oblíbenějších aktivit svou touhu zůstat u maminky celkem rychle rozchodí, ale stejně mi z toho není moc dobře. Hanička by mohla vše zvládnout lépe s nadhledem mladšího a méně komplikovaného dítěte, leč samozřejmě zrcadlí svého velkého bratra. A do toho se urputně snaží "neselhat" a všechno zvládnout s naprosto zřetelnou motivací mě nepopudit či se mi zavděčit. Naštěstí se ještě nedokáže přemáhat příliš, takže jeho zoufalství nakonec vypluje napovrch. Nevím, jak s náhle nabitou popularitou naložit, resp. jak řešit toto Tondovo těžké období. Nechci mít vzorného syna, který kvůli mě bude potlačovat své strachy a démony.
Z Olči je regulérní škodič - leze a zkouší se posadit a jediné bezpečné území pro Tondovy velkolepé stavby a výtvarná díla je na stole. Zatím. K tomu přičtěme zprvu lehkou virózu, která v půlce minulého týdne přešla do velmi vysokých horeček a posléze se z toho všeho vyklubala ukázková šestá nemoc. To vše samozřejmě doprovázenou zvýšenou potřebou maminky, protože a) prso a b) pomazlit. Já sice tušila, že by to mohla být ta šestá, ale čtyřicítky horečky několik dní po sobě, to znervózní i otrlou třetimatku. A děti jsou jako šelmy - strach a nejistotu své kořisti cítí na sto honů. O svých úsudcích stran výchovy valné mínění nemám, ale tentokrát bych si troufla tvrdit, že tu máme příčinu Tondovy krize.
A já přemýšlím, jak z toho ven. Zatím mám jen vyhledané spojení do Bohnic. Pro sebe. Takže sorry, vyváženou stravu, barefoot boty a zboží s příběhem budu řešit, až se nějak popasujeme s výše uvedeným.
2.2.2016 vložil(a) Káča Režná. Naposledy upraveno 22.2.2016. Počet zobrazení: 1669
Komentáře
Autor: Adéla
Vloženo: 21.2.2016 17:47:52
Tak nejen cizí vzteklé dítě, ale i jiná flustrovaná matka potěší. Ad. regrese: Prokopovo návrat do školky po vánočních prázdninách mne rozplakal během jednoho týdne třikrát, pozitivní mi ovšem zpětně přišlo, že na rozdíl od prvotního stavu, toto byl z jeho strany vlastně promyšlený krok (jsou to prostě teroristi a hrají na city, někdy i sobě). Co se týče poslušnosti za odměnu, tak jsem se rozhodla dnes zapsat Zuzku do alternativní třídy státní školy. Tuším, že jí budou známky chybět, ale doufám, že se lépe naučíme (ano obě) pracovat pro své potěšení. No a miminko, už prostě není miminko, mysli na to, že tohle bylo u dětí vždy tvé nejméně oblíbené období, tak proč by to tentokrát mělo být jinak. Jen se zvýšil level.
Jo a ekologie a bio: tak třeba tady, aby ti ty sušenky nehořkly v puse: www.cuketka.cz/2214/
P.S.: Já ráda zpívám. Ti Cimrmani to prostě mají opřené v realitě, a navíc zpívá hezky, tak co?!
Vím, že to nepomůže, ale třeba tě to potěší.
Jo a ekologie a bio: tak třeba tady, aby ti ty sušenky nehořkly v puse: www.cuketka.cz/2214/
P.S.: Já ráda zpívám. Ti Cimrmani to prostě mají opřené v realitě, a navíc zpívá hezky, tak co?!
Vím, že to nepomůže, ale třeba tě to potěší.
Autor: (Lacht)Anička
Vloženo: 21.2.2016 17:47:49
Potěší tě aspoň, když napíšu, že Cilka dnes odpoledne pokročila na Déčku od hraní pexesa k Natři ovci, hrozně se snažila a celkem se jí dařilo posouvat a stavět kousky lešení a ve mně se to pralo, jestli se mám hroutit z toho, že čtyřleté dítě ovládá na notebooku touchpad, nebo se nad ní dmout pýchou? A ta pýcha to nakonec přece jen o chlup vyhrála?