Ve středu se děti vrátily ze Zvíro a já z Keblan. Ve čtvrtek jsme měli velký výdech. Já jsem prala a prala, děti si hrály, doma zatemníno a celkem nic nám nechybělo. Musela jsem uznat, že jsem o dětech skoro celý den ani nevěděla, bez keců plnily své povinnosti, a tak když přišly s požadavkem, že by zítra chtěly na vodní hřiště, nepřišel mi dostatečný ani argument, že je vedro. Krom toho jsem tušila, že zázrak, kdy jsou děti zcela samosprašné a nepruděj, trvá po návratu vždy přesně jeden den. Takže ráno jsme se nasnídali, nechali ranní výbuch tak, jak byl, sbalili jsme potřebné cajky a před desátou vyrazili na autobus. Hládkov nezklamal a musela jsem uznat, že to byl vlastně dobrý nápad. Cachtat si v tom hicu nohy v ledové vodě je fajn změna. Odměnou nám bylo i to, že jsme potkali Annu s holkama a s babičkou a ta Olinčina včela, kterou si našlápla, taky za chvilku přebolela.
Odcházeli jsme hluboce po poledni a já jsem se rozhodla, že zas budu předstírat, že jsem sluníčková maminečka a abych nemusela vařit, vzala jsem děti na oběd na Klamovku. Pár metrů od hospody v parku je nové hřiště, tam se děti rozpustily a já v klidu seděla na zahrádce a pod laskavým a trochu tajemným pohledem Košířské Madony jsem upíjela cider. Bylo to jak setkání se starou známou - hleděla na mě celé dětství z intošské Revolver Revue. Dneska jsem v jejím pohledu vyčetla, že je všechno v pořádku a dělám to správně. A tak jsem poslechla, neřešila, co dělají děti na hřišti a dál pila cider.
Odpoledne si nás vyzvedl tatínek, zmrzlina na cestu a domů. Povedený den.
1.8.2018 vložil(a) Káča Režná. Naposledy upraveno 3.8.2018. Počet zobrazení: 851
