Pendlování po příbuzných, když mám zrovna tolik nových hraček a potřebuju si s nimi hrát, jsem nesnášela. A tak jsem byla velmi pyšná, jak se mi s vlastními dětmi povedlo svátky nastavit úplně jinak. Moravští příbuzní vždycky dorazili někdy v průběhu prosince do vánoční Prahy, malvazinští B&D jsou s námi na Štědrý večer a tím máme rodinná sváteční setkání hotová. Na Boží hod vánoční zásadně nic neděláme, k obědu máme hranolky (pravé domácí se vším crcáním okolo, takže to až takové nevaření není) s tatarkou a hrajeme si s novými hračkami, příp. se koukneme na nějaký film (hlavně ne pohádku!). Šestadvacátého už to nějakou lehkou vycházku chce, kolem 27. bývá povánoční výlet a někdy potom se jede na Silvestra. Hezky vyvážené - Vánoce klidné a v kruhu rodinném, nicnedělání dosyta a pak s chutí do velké a třeskuté společnosti a víru večírků.
Ovšem letos je to poněkud jiné. Mám pocit, že doma už jsem zapustila kořeny, se Silvestrem to vypadá taky všelijak a různě, takže žádnou velkou touhou "bydlet" neoplývám, spíš potřebuju vypadnout. Kamkoliv a naředit tu neustálou rodinnou vzájemnost. Takže letos jsme volali s prosíkem na Moravu, jestli by nás příbuzní nepřijali. A protože jsou příbuzní laskaví, přijali. Na Štěpána odpoledne sedáme do auta a podnikáme to, čemu jsem se vždycky chtěla vyhnout: jedeme na východ. Naše jednotka min. ze 3/5 imunní, zbylé 2/5 ve společné domácnosti prokázaly velmi silnou rezistenci (a vlastně jsme i docela izolovaní), příbuzní čerstvě testovaní, takže jsme si konečně i k babičce a dědovi troufli.
Sestřenice Markéta nám zapůjčila k užívání svůj pokoj (děkujeme), podnikli jsme dva výlety, občas koukli na nějaký film, hráli donekonečna UNO. Konečně jsme se viděli s prarodiči a 29. prosince jsme pak kopli do vrtule a jeli domů, protože Michal šel 30. do práce. A konečně jsme si od babičky přivezli cukroví.
6.1.2021 vložil(a) Káča Režná. Naposledy upraveno 12.1.2021. Počet zobrazení: 618
