Na Děvíně sice fouká vždycky, ovšem kromě neděle 20. listopadu.
V půl jedné mi pípla SMS, že přátelé z trasy 26 právě vyrážejí na drakiádu. Některé kletby jsem spolkla, některé jsem poslala esemeskou zpět, ale ve dvě už jsme seděli ve vlaku na Žvahov. Však se Olča může pořádně vyspat jindy, dneska to zvládne v manduce, žejo. A krom toho stejně potřebujeme ukrátit to předlouhé odpoledne, kdy Tonda čeká na narozeninovou oslavu.
No, 20. listopadu patrně proběhl konec světa, protože nefoukalo ani na Děvíně. Takže draci lítali pouze v případě, že vodič vyvinul dostatečnou rychlost. A tak tam děti pobíhaly sem a tam s draky nad hlavou a my jsme vláli za nimi, abychom draky vždy svedli do vzduchu. Občas bylo potřeba se sklonit kvůli nízkému průletu nebeské potvory, ale jinak jako obvykle - družný hovor, dechberoucí výhled na Prahu a zpátky oklikou Pražským motoráčkem na Severní nástupiště a přes Knížecí domů na Cibulka.
21.11.2016 vložil(a) Káča Režná. Naposledy upraveno 21.11.2016. Počet zobrazení: 1514
