Zobrazit menu

Web Káči, Míši, Toníka, Haničky a Olinky

Doktorská

13.10.2017

Děti evidentně zdědily imunitu po Hlavatých, resp. Bohdalových. Občas nějaká nudle, ale kdy měly naposledy teplotu, už ani nevím, antibiotika zatím nikdy a ani jsem dosud neměla tu čest s žádnou pohotovostí. Když poslouchám některé matky, jejichž děti jdou z virózy do virózy, na ORL pohotovosti už je znají jménem a ovládají celou paletu antibiotik (zdravíme Lachtany!), považuju naše děti skoro za zázrak. I tak mám ale pocit, že neustále řeším nějaké termíny lekářů. Preventivky a očkování u dětské, k zubaři chodíme celá rodina jak Hujerovi, (zatím) 2 ks na oční plus potom ještě většinou výprava do optiky, každých 14 dní logopedie. Kyčle u mimin se nás už naštěstí netýkají.

Nejradši ale chodím na oční. Tam to už děti zvládají zcela samostatně, paní doktorka si je postupně vyzvedne v čekárně, vyšetří je a vrátí. A ač sama babička podobně starých vnoučat, je z našich dětí pokaždé unesená, jak jsou šikovné, samostatné, vychované. A neváhá mi to říct. Nebudu zastírat, ráda to poslouchám a rozhodně její úsudek nabytý během 15 minutového vyšetření nijak neshazuju a nekazím jí dojem vlastními zkušenostmi.

Naposledy jsme tam byli v pátek. Celá překvapená, že mi sestra po telefonu nabídla termín hned příští týden, jsem odsouhlasila 13. hodinu. Tonda má školu do 11.40, tak to akorát stihnem. Ve čtvrtek jsem si začala plánovat logistiku a došlo mi, že vyzvednout děti ve stejný čas ze dvou institucí a ještě se včas dopravit na Karlák při intervalu autobusů 15 minut nezvládnu ani náhodou. Takže jsem nás s Olinkou vypakovala před půl dvanáctou, Tondu jsme vyzvedly ještě před obědem, potom dojet pro Haničku (ta oběd zvládla) a stihnout hned ten další autobus na Kavalírku. Kupodivu všechno klaplo a chvilku po jedné jsme skutečně seděli v čekárně na Karláku. Jedno, druhé vyšetření, Olinka mezitím vystavěla ZOO z místních plastových zvířátek, rozhovor s paní doktorkou, jak jsou děti skvělé a co teda s těma očima a můžeme jít. A když je tak pěkně, tak frčíme tramvají (jelo nám Porsche!!!) na Výtoň na hřiště. K obědu tousty z domova a zmrzlina v Puro Gelato (není špatná, ale Angelato stále vede), kafe, na chvíli ještě zpátky na hřiště a v pět vyrážíme domů. Olča trochu usínala v autobuse a večer jsem zase totálně odpadla já. Byl to vlastně moc hezký den, ale fakt jsem ráda, že se nás týkají jenom různá preventivní vyšetření.

17.10.2017 vložil(a) Káča Režná. Naposledy upraveno 19.10.2017. Počet zobrazení: 1061

Komentáře

Autor: Stará Matka
Vloženo: 20.10.2017 10:18:49
Mnooo,
já to neumím tak pěkně popsat jako Ty, Káčo... leč neodpustím si jemný popis druhého doktorského kola v mém žití. Totiž se svým výtečným více než osmdesátiletým tatíkem a jeho přítelkyní, toho času schizofreničkou. 
Výtečné byly výlety na oční kliniku DuoVize na Pavláku a jejich "Ano, jsme připraveni přijmout a ošetřit méně pohyblivé pacienty." Bylo to báječné. Už před vchodem tři schody, děda je statečně zdolal a ani se neskácel zpátky na chodník. Hnedky za dveřmi milý výhled - dalších cca 12 schodů s viklavým zábradlím v pěkné secesní chodbě. Vynesla jsem nejdřív chodítko a pak vystrkala dědu k lítacím dveřím. Ty už mám zmáknuté, aby dědu nepřerazily vejpůl, od čeho mi narostl zadek, žejo. Hurá, výtah, konečně! Přijel, ale ukázalo se, že je tak úzký, že děd s chodítkem se v něm neotočí, aby vystoupil. Tož ve třetím patře jsem musela navádět dědu při couvání ven. Po chvíli jsem musela potupně na čtyři, protože ten výtah je tak dokonalej, že zastaví 15 cm pod úrovní podlahy. Děda pozpátku už nožku prostě nezvedne, šourá jima i popředu...
Možná to bylo k milé žabce na recepci nefér, když jsem na ni celá zpěněná čuměla jak hromadná vražedkyně, ale nemohla jsem si pomoct prostě.
To celé jsem s jásotem absolvovala čtyřikrát (pravé oko, kontrola, levé oko, kontrola).
Nejmilejší je také návštěva oční - MUDra předepíše kapičky se slovy "tak zase někdy přijďte, až dědu nastartujete". A pedikérky, co dědovi kuchá zarostlý nehet a dokáže bez hnutí brvou přijmout i informace typu "já jsem měl medvídka, a ten uměl kotrmelce!". 
Výlety s Evičkou mají zas jiná specifika, sice relativně běhá, ale psychicky trpí dost, a já po cestě s ní. Nejlépe jsme si to spolu vychutnaly na tom plicním, kde jsme musely čekat přes 4 hodiny. To už nebaví ani koukat z okna na muflóny.
Jo, taky jsem ráda, že jsou oba vlastně "zdraví" a že s nima můžu obrážet jen "udržovací" kolečko.
Hezký podzim přeju

JV
Autor: Káča Režná
Vloženo: 19.10.2017 9:31:42
To mě nenapadlo, s tím ​vzduchem, na tom by mohlo něco být... Ale my fakt máme i ten tuhej kořínek - sama jsem byla taky takhle zdravý dítě a vyrostla jsem dole u Plzeňský.
Autor: (Lacht)anička
Vloženo: 18.10.2017 22:17:45
Lachtani zdraví zpět!
Hele, já už to beru dost stoicky. Jak jsem loni vyšilovala, že už to přece musí skončit a musí být zdraví, tak letos to zatím beru tak, že když trochu zachrchlají, zůstávají doma a nikam nespěcháme. Vopruz, ale je to holt realita. Lepší být týden doma s rýmou než tři týdny s drsnou bakteriální infekcí. Cilka se zatím drží, třeba z toho fakt už vyrostla. Pepíkovi bude zjevně potřeba kuchnout nosní mandli, a pak se to třeba taky zlepší. Ale na ty hnisavé rýmy trpí už od mimina.​
Uvidíme, co v zimě.
A zcela vážně si myslím, že u vás je o poznání zdravější ovzduší. Ale stěhovat se mi nechce.