Do oblak
16.4.2016
Jeden z pravidelných školkových ranních úkolů pro rodiče a děti bylo zapíchnout špendlík k věžím, na kterých jsme v Praze už byli. Děti věže a rozhledny milujou, po celé republice jsme jich vylezli nespočet, ale v Praze jen tu v Cibuleckém lese. A tak jsme po zahřívacím kolu na Novoměstské radnici vyrazili na novodobou dominantu naší stověžaté - na Žižkovský vysílač.
Kasa nám sice odlehčila o nezanedbatelné rodinné vstupné skoro 500 korun, ale rozhodně jsme nelitovali. Viditelnost po dešti byla skvělá, takže kromě celé Prahy jsme dohlédli až k Řípu či na Cukrák. Vyhlídky jsou ty hranaté "kabiny" přilepené na tubus "rakety", takže všude dost prostoru a strávit nahoře hodinu nebyl problém. Samozřejmě za podpory místního občerstvení. Výhledy sice do daleka, ale nejzajímavější pro mě byl pohled na bezprostřední okolí - žižkovské dvory, ulice, ale i kostely z netradičnío úhlu. A taky to, jak se z ptačí perspektivy ztrácí prostorové vidění - údolní Vršovice vypadají v jedné úrovni s Žižkovem na kopci, dominanta Pražského hradu je utopená v okolní zástavbě a ani pankrácká pláň a její mrakodrapy nijak zvlášť nevyčnívají.
A průchod Žižkovem byl pro mě taky velmi zajímavý. Spousta zeleně, bezprostřední okolí vysílače je velmi příjemné - venkovní hospoda, minigolf, několik hřišť na petanque. Cestou spousta hospod, pekáren, cukráren, kaváren. A starý židovský hřbitov přímo pod vysílačem uprostřed zástavby z počátku 20. století pro mě byl velkým objevem. Začínám chápat, proč je Žižkov teď tak děsně trendy...
Jeden z pravidelných školkových ranních úkolů pro rodiče a děti bylo zapíchnout špendlík k věžím, na kterých jsme v Praze už byli. Děti věže a rozhledny milujou, po celé republice jsme jich vylezli nespočet, ale v Praze jen tu v Cibuleckém lese. A tak jsme po zahřívacím kolu na Novoměstské radnici vyrazili na novodobou dominantu naší stověžaté - na Žižkovský vysílač.
Kasa nám sice odlehčila o nezanedbatelné rodinné vstupné skoro 500 korun, ale rozhodně jsme nelitovali. Viditelnost po dešti byla skvělá, takže kromě celé Prahy jsme dohlédli až k Řípu či na Cukrák. Vyhlídky jsou ty hranaté "kabiny" přilepené na tubus "rakety", takže všude dost prostoru a strávit nahoře hodinu nebyl problém. Samozřejmě za podpory místního občerstvení. Výhledy sice do daleka, ale nejzajímavější pro mě byl pohled na bezprostřední okolí - žižkovské dvory, ulice, ale i kostely z netradičnío úhlu. A taky to, jak se z ptačí perspektivy ztrácí prostorové vidění - údolní Vršovice vypadají v jedné úrovni s Žižkovem na kopci, dominanta Pražského hradu je utopená v okolní zástavbě a ani pankrácká pláň a její mrakodrapy nijak zvlášť nevyčnívají.
A průchod Žižkovem byl pro mě taky velmi zajímavý. Spousta zeleně, bezprostřední okolí vysílače je velmi příjemné - venkovní hospoda, minigolf, několik hřišť na petanque. Cestou spousta hospod, pekáren, cukráren, kaváren. A starý židovský hřbitov přímo pod vysílačem uprostřed zástavby z počátku 20. století pro mě byl velkým objevem. Začínám chápat, proč je Žižkov teď tak děsně trendy...
18.4.2016 vložil(a) Káča Režná. Naposledy upraveno 18.4.2016. Počet zobrazení: 1480