Do kuliček
3.5.2016
Ráno slunce, small talk u snídaně a Tonda položí svou oblíbenou otázku: co budeme odpoledne dělat, když je tak pěkně? Hned po dotazu "co bude k večeři" je tato otázka druhá nejotravnější. Už jsem se nadechovala k tradiční odpovědi "nevím", a pak mě napadlo zatížit synka trochou zodpovědnosti: "víš co? Zkuste ve školce něco vymyslet a odpoledne mi to povíte."
Já samozřejmě na úkol zapomněla, ale Tonda mi hned po příchodu ve školce hrdě hlásí, že už to vymyslel. "Pojedeme do kuliček!" Rozuměj do kavárny v Řepích s obrovským dětským koutkem plným nevkusných plastových dekorací a hraček. Ano, s oběma nebo potom jen s Haničkou jsem tam strávila několik zimních dopolední, kdy děti na dvě hodiny zmizely v útrobách toboganu a bazénu s kuličkama a já jsem v klidu pila kafe, pracovala nebo jen tak zevlila. Ale představa, že se tam potáhnu v teplém květnovém odpoledni s třemi dětmi, mi připadala dost ujetá. A navíc, co tam s Olčou? Okamžitě ze mě vyletěl pokus o protest, nicméně Tondův náběh na pláč mě proplesknul: dostal úkol vymyslet odpolední program, žádné užší parametry jsem nezadala, úkol splnil, tak mu do toho přece nemůžu hodit vidle. Tak jsme tedy vyrazili.
Nakonec to vůbec nebylo špatné. Prošli jsme aspoň pěšky přes les na tramvaj, díky počasí byla kavárna poloprázdná a děti si hernu velmi užily vč. Olinky. Kafe jsem tedy pila většinou na stojáka, Olinka stihla vylít jenom půlku džusu a ještě pouze na podlahu a zmrzlinu už si děti umí koupit samy. A zpátky jsme stihli dokonce vlak.
Občas takové nevýchovné a nehodnotné odpoledne není špatné.
Ráno slunce, small talk u snídaně a Tonda položí svou oblíbenou otázku: co budeme odpoledne dělat, když je tak pěkně? Hned po dotazu "co bude k večeři" je tato otázka druhá nejotravnější. Už jsem se nadechovala k tradiční odpovědi "nevím", a pak mě napadlo zatížit synka trochou zodpovědnosti: "víš co? Zkuste ve školce něco vymyslet a odpoledne mi to povíte."
Já samozřejmě na úkol zapomněla, ale Tonda mi hned po příchodu ve školce hrdě hlásí, že už to vymyslel. "Pojedeme do kuliček!" Rozuměj do kavárny v Řepích s obrovským dětským koutkem plným nevkusných plastových dekorací a hraček. Ano, s oběma nebo potom jen s Haničkou jsem tam strávila několik zimních dopolední, kdy děti na dvě hodiny zmizely v útrobách toboganu a bazénu s kuličkama a já jsem v klidu pila kafe, pracovala nebo jen tak zevlila. Ale představa, že se tam potáhnu v teplém květnovém odpoledni s třemi dětmi, mi připadala dost ujetá. A navíc, co tam s Olčou? Okamžitě ze mě vyletěl pokus o protest, nicméně Tondův náběh na pláč mě proplesknul: dostal úkol vymyslet odpolední program, žádné užší parametry jsem nezadala, úkol splnil, tak mu do toho přece nemůžu hodit vidle. Tak jsme tedy vyrazili.
Nakonec to vůbec nebylo špatné. Prošli jsme aspoň pěšky přes les na tramvaj, díky počasí byla kavárna poloprázdná a děti si hernu velmi užily vč. Olinky. Kafe jsem tedy pila většinou na stojáka, Olinka stihla vylít jenom půlku džusu a ještě pouze na podlahu a zmrzlinu už si děti umí koupit samy. A zpátky jsme stihli dokonce vlak.
Občas takové nevýchovné a nehodnotné odpoledne není špatné.
3.5.2016 vložil(a) Káča Režná. Naposledy upraveno 3.5.2016. Počet zobrazení: 1271