Zobrazit menu

Web Káči, Míši, Toníka, Haničky a Olinky

Dny všední

9.3.2018

Po třeskutých mrazech čekáme na jaro jak na smilování. Oteplilo se, ptáci zpívají, už nevstáváme do tmy, vzduch začíná vonět hlínou. Je to jasný, jaro je na spadnutí. A tak jsme se v úterý probudili do zimní pohádky. Venku sype, jak kdyby se nahoře roztrhla peřina, tak dobře by se na to koukalo z okna. Jenže mám dítě a jít ven je otázka přežití. Pro Haničku do školky jdeme až pozdě odpoledne a to bychom se tu s Olinkou spolu asi sežraly. Na nákupu jsme byly včera, tak jdem aspoň s tříděným odpadem a obejít blok. Vzhledem k tomu, že Olinka musí rozšlápnout každou hroudu sněhu a dělat cestičky, nám to zabere uspokojivou půl hodinu.

Odpoledne ještě pro Haničku do školky. Tonda sice zůstává doma, ale nakonec ho na sníh vytáhnu. Takže je z toho jeden pozdní jarní sněhulák, troje totálně promočené rukavice a já jsem konečně mohla vyzkoušet to fungl nové hrablo na sníh. Už to vypadalo, že ho snad letos ani nevytáhnu.


Ve středu obleva, venku bílé bláto a ve čtvrtek po sněhu ani památky, ze sněhuláka leží uprostřed zahrady jen špinavá hrouda. Moc dobře si pamatuju, jak jsem loni v pátek před odjezdem z jarňáků obřadně vyhodila sněhule do popelnice, abych je v sobotu ráno šla zas potupně vytáhnout a děti v nich chodily ještě snad měsíc. Přesto nepropadám malověrnosti a ve čtvrtek jsme vyrazili dětem pro nové boty. Tak to jaro už fakt může přijít.
7.3.2018 vložil(a) Káča Režná. Naposledy upraveno 9.3.2018. Počet zobrazení: 108

Komentáře