Zobrazit menu

Web Káči, Míši, Toníka, Haničky a Olinky

Divné Velikonoce

13.4.2020

Letos jsme na Velikonoce měli jet klasicky s Dvacítkou, tentokrát do Maršova. Na hory už se mi hodně nechtělo, o Velikonocích už na sníh prostě nejsem zvědavá, už chci jaro. Tak dlouho jsem remcala, až jsme nejeli nikam. Teda jeli. Do Zvírotic.

Cestou tam jsme se konečně zastavili na židovském hřbitově kousek za Čelinou, v sobotu přijeli B&D, chlapi opravili loď a shodili jsme ji na vodu, abychom v neděli mohli přes řeku a na výlet do hříměždického lomu. Pak přes příšerně suchý les a s vyhlídkou na řeku zas zpátky k lodi. Všechno kvete, ostrá jarní zelená a jako bonus mnoho srnek a zajíců.

S Velikonocemi jsme se letos moc nemazali - barvili jsme vajíčka voskem, kluci upletli chatrné pomlázky. Místo pondělního šupání jsme tentokrát zařadili velikonočního zajíce, což mělo mimořádný ohlas, takže děti strávily dopoledne tím, že si vzájemně schovávaly pochutiny po zahradě a hledaly je. Přes den bylo vyloženě horko, ale večer jsme ještě topili a ráno jsem snídala na verandě v péřové vestě a čepici. V pondělí se zatáhlo, k naší radosti asi hodinu pršelo, a pak se prudce ochladilo. Tak jsme uklidili a vyrazili domů.

Jedna tradice ale zůstala neporušena - děti si potřebovaly namalovat těch vajíček hodně bez ohledu na počet koledníků, takže vaječná jídla jsme jedli skoro do konce týdne jako obvykle. Zvírotice budiž pochváleny, nakonec to bylo docela fajn, ale už by tahle taškařice mohla skončit.
22.4.2020 vložil(a) Káča Režná. Naposledy upraveno 22.4.2020. Počet zobrazení: 231

Komentáře