Ráno před devátou jsme naskočili do autobusu a popovezli se k lanovce. Klasická přibližovací "tramvaj" nás vyvezla asi do lyžařského střediska asi 1500 m a odtud jsme se ještě sedačkou popovezli na Orlove glave. Tím jsme zvedli výchozí bod na cca 1600 m. n. m. a odtud už jsme vyrazili po svých východním směrem, kde jsme tušili méně lidí. S každým krokem se otvíraly další a další výhledy na vápencové vršky i zelená úbočí, Triglav jsme měli jak na dlani. Důvěrně známé vápencové skalky se ztrácely v jasně zelené trávě a já měla pocit, že jsem se vrátila domů. No, co vám budu..., málem jsem se rozplakala štěstím. Děti nadšeně skákaly jak kamzíci z šutru na šutr, byly nadšené z výhledů a té výšky, slunce svítilo a lidí opravdu ubylo. Houpavým terénem s dechberoucími výhledy na obě strany jsme vylezli na nejvyšší bod dnešního výletu - vrch Rodica 1966 m n. m., čímž si děti udělaly výškový rekord.
Další plán byl pokračovat po hřebeni a dojít až do Bohinjské Bistrice. Po asi 1,5 km závratné stezky, kdy jsme pořád čekali, kdy slezeme z vápencového úbočí, jsme naopak narazili na řetězy. Rozhodli jsme se vrátit. Takže zpět vystoupat na Rodicu, výškový rekord ještě jednou a odtud druhou stranou s výhledy směrem na jezero dolů na pastviny. Stezka kolem byla ze začátku značně pohyblivá, ale za chvíli jsme se napojili na hlavní trasu a po ní jsme přes pastviny se stádem krav a kolem salaše sklesali do lesa. A pak už jen nekonečný sestup prosvětleným, skalnatým bukovým lesem. Nakonec jsme narazili na bezejmennou říčku, v které jsme se napili a trochu opláchli a za chvíli už první chaty Ribčev Lazu. Autobus jel sice za chvíli, ale do něj jsme se nevešli, takže ještě zmrzlina, další autobus už nás vzal do Bistrice. Večeře připravená ze včerejška, osprchovat a malí kamzíci ochotně zalezli do hajan. My jsme si ještě na balkoně nalili víno, abychom ještě probrali dnešní zážitky, já jsem si nechala namazat spálený krk panthenolem a po hodině jsme děti následovali.
Celkem cca 16 km, 400 m převýšení nahoru (plus tedy opakovaný výstup na Rodici) a asi 1600 dolů. Všichni unavení, ale nadšení a hlavně pyšní.
11.9.2022 vložil(a) Káča Režná. Naposledy upraveno 17.9.2022. Počet zobrazení: 410
