Z tábora se vracívám úplně vyřízená. Přechod zpět do civilní existence bývá náročný až bolestivý a dostat se do tempa trvá déle než po jiné dovolené. Letos mě ale čekala skvělá "dekomprese". B&D byli letos povoláni na závěr tábora, aby Haničku rovnou v neděli odvezli do Sušice na sokolské atletické soustředění. V pondělí hned ráno odráželi Míša s Olinkou do Peruce, během dopoledne jsem babičce odevzdala i Tondu a čekalo mě snových pět dnů úplně o samotě. Pondělí jsem v podstatě prospala mezi cykly pračky (ta se nezastavila prakticky až do pátku), celý týden jsem průběžně likvidovala následky tábora, ale i tak to byl asi můj highlight letošního léta. Ze seznamu zůstala spousta věcí neproškrtaných, ale saunu, kadeřníka a pivo s kamarádem jsem zvládla. Párkrát do práce a najednou byl pátek. Nestýskalo se mi ani trochu a klidně bych to ještě týden vydržela.
V pátek v půl šesté jsem Na Knížecí vyzvedávala Haničku u linkového autobusu Sušice - Praha. Od chvíle, kdy vystoupila z autobusu a vstoupila do mého mentálního prostoru, nepřetržitě mluvila. Dost ostrý přechod mezi realitami. Ale B&D na sobotu ještě ohlásili, že Tondu vezmou do Zvírotic, Míša s Olinkou dorazí taky až v sobotu odpoledne, tak je před námi dámská jízda a pro mě vlastně celkem pomalý nástup do plného rodinného provozu. Cestou jsme se tedy zastavily na čínu, doma jsme si pustily film s popcornem a v devět Hanička velmi ochotně a nadšeně po třech týdnech zaplula do peřin. V sobotu jsme se šly koupat do Motola, k svačině jsme měly meloun a k obědu junk food a zmrzlinu. Tam si nás cestou z Peruce vyzvedl tatínek s Olinkou a večer nám potom B&D přivezli Tondu. A byli jsme zas komplet. Otevřeli jsme dětem šampus, sobě víno, všichni mluví a všichni jsou najednou o tolik větší!
28.7.2021 vložil(a) Káča Režná. Naposledy upraveno 28.7.2021. Počet zobrazení: 649
