Zobrazit menu

Web Káči, Míši, Toníka, Haničky a Olinky

Dámská jízda

14.1.2018

V sobotu jsme byli bruslit, večer jsme nechali Tondu u B&D a jeli dom. V neděli měl Tonda s dědou domluvený výlet na Muzeum, podívat se na to zavřené nástupiště. My s holkama neměli v plánu nic. Už dlouho si říkám, že bych té prostředničce měla zas dopřát nějaký čas jedna na jednu. Hanička coby prostřední dítě, chudák, vždy spadá do kategorie, kde nikdy není sama. Buďto je v družstvu "starší děti" nebo v družstvu "holky". Sama svou přirozenou kategorii nemá. Jenže v neděli odpoledne mám rande s kamarádkou. Tak něco úderného jen na dopoledne.

Cukrárna. Kafe, horká čokoláda, dortík, holčičí řeči. A protože cukrárna už není žádná exotika, tak pojedeme na koloběžkách. Hanička na své, já si vezmu Tondovu, limit 100 kg ještě splňuju. Po rovině je to tedy nečekaná dřina, ale z kopce to jede pěkně. V cukrárně jako obvykle - káva, horká čokoláda, dort, řecký pop. A cestou zpátky jsme se dohodly, že domů je ještě brzo, tak volám kamarádce, abych posunula sraz a s Haničkou ještě vyrážíme na malou Tour de Cibulka. Vytlačíme koloběžky k lesu, podél trati se svezeme zpět, přes koleje, krátká zastávka na liduprázdném hřišti, Karenovou, přes viadukt a kolem tenisu zpět. Jsem zplavená, ale bylo to super! A ta pohoda, když na vás mluví jen jedno dítě! Dokonce jsem se i leccos dozvěděla. O školce, o holkách a tak...

Asi potřebuju koloběžku.


19.1.2018 vložil(a) Káča Režná. Naposledy upraveno 19.1.2018. Počet zobrazení: 102

Komentáře