Čtyři
3.6.2016
Čtyři roky jí jsou. Kdybyste byli na pochybách, tak vám to Hanička řekne hned ve dveřích. Oslava proběhla, všichni jsme přežili. Ne, nemám oslavy ráda.
Odpolední nekonečné dotazy, kdy přijde babička a vůbec mimořádně rozjívené odpoledne plné napětí před bouří jsem vyřešila výletem pro stáčené víno. Děti se vyvenčily a já si hned po návratu nalila, což bylo ku prospěchu všech zúčastněných. Říkejte mi matka roku.
A pak to vypuklo. Snažím se udržet nějakou kulturu oslav, tedy nejdřív se blahopřeje, potom teprve dárky, ale jde to ztuha. Taky bych si ještě přála, kdyby se rodina udržela a opravdu dávala pouze dárky, které byly zadané, ideálně pouze oslavenci. Letos to skoro vyšlo, ale i tak to bylo na hraně. Oslavenec stejně unese jen několik málo dárků, s dárky pro neoslavence zatím nevím, jak naložit - příčí se mi to, na druhou stranu klid na oslavě taky není zanedbatelná hodnota. Ale stejně to většinou nezafunguje, protože se stejně málokdy podaří vybrat dárek stejné citové hodnoty pro oba a potom stejně řeším uplakaného neoslavence. Shrnuto podtrženo, plakat bude stejně, tak si odpusťme ty další krámy, které se tu budou bez povšimnutí válet. Čím méně dárků, tím klidnější průběh akce. A já ladím náladové nuance - aby neoslavenec zvládl to množství dárků a pozornosti, které se sourozenci dostává, oslavenec aby se po něm moc nevozil a nechlubil se. Je to všechno v pořádku, pozornost i dárky, hosté..., nějak se to musí naučit, ale fakt si to moc neužívám. Beru to jako trénink vypjatých situací. Pro děti i pro sebe.
Ale docela se to povedlo. Tonda sice těžce nesl pozornost, které se sestře dostávalo, ale zvládl to. Letos jsme snad našli model, jak neoslavenci situaci ulehčit: děti dostaly jeden dárek společný - přály si (totiž hlavně Tonda si přál) Hubelino - kuličkodráhu kompatibilní s duplem. Takže Tonda s tátou, příp. s dědou stavěli kuličkodráhu, synek dostal svůj díl pozornosti a čerstvě čtyřleté pometlo tu mohlo zvesela vířit v růženkových šatech a špercích z nové kýčovité šperkovnice. A jak byl Tonda zabaven, tak Hanele nikdo nebrzdil v rozletu a moc si to užila. Snědli jsme dort, pohovořili, vypili víno a za hodinu jsme rozpustili formaci.
Hanička nakonec jela spát k B&D a nám tu zbyl Tonda, který je na pozornost daleko méně náročný (a taky pořád nemele) a Oli, která byla v půl osmé tuhá. Neuvěřitelně tichý večer. Takový příjemný chill out.
A svoje narozeniny hodlám ignorovat a jsem šťastná, že příští cirkus nás čeká až v listopadu.
Čtyři roky jí jsou. Kdybyste byli na pochybách, tak vám to Hanička řekne hned ve dveřích. Oslava proběhla, všichni jsme přežili. Ne, nemám oslavy ráda.
Odpolední nekonečné dotazy, kdy přijde babička a vůbec mimořádně rozjívené odpoledne plné napětí před bouří jsem vyřešila výletem pro stáčené víno. Děti se vyvenčily a já si hned po návratu nalila, což bylo ku prospěchu všech zúčastněných. Říkejte mi matka roku.
A pak to vypuklo. Snažím se udržet nějakou kulturu oslav, tedy nejdřív se blahopřeje, potom teprve dárky, ale jde to ztuha. Taky bych si ještě přála, kdyby se rodina udržela a opravdu dávala pouze dárky, které byly zadané, ideálně pouze oslavenci. Letos to skoro vyšlo, ale i tak to bylo na hraně. Oslavenec stejně unese jen několik málo dárků, s dárky pro neoslavence zatím nevím, jak naložit - příčí se mi to, na druhou stranu klid na oslavě taky není zanedbatelná hodnota. Ale stejně to většinou nezafunguje, protože se stejně málokdy podaří vybrat dárek stejné citové hodnoty pro oba a potom stejně řeším uplakaného neoslavence. Shrnuto podtrženo, plakat bude stejně, tak si odpusťme ty další krámy, které se tu budou bez povšimnutí válet. Čím méně dárků, tím klidnější průběh akce. A já ladím náladové nuance - aby neoslavenec zvládl to množství dárků a pozornosti, které se sourozenci dostává, oslavenec aby se po něm moc nevozil a nechlubil se. Je to všechno v pořádku, pozornost i dárky, hosté..., nějak se to musí naučit, ale fakt si to moc neužívám. Beru to jako trénink vypjatých situací. Pro děti i pro sebe.
Ale docela se to povedlo. Tonda sice těžce nesl pozornost, které se sestře dostávalo, ale zvládl to. Letos jsme snad našli model, jak neoslavenci situaci ulehčit: děti dostaly jeden dárek společný - přály si (totiž hlavně Tonda si přál) Hubelino - kuličkodráhu kompatibilní s duplem. Takže Tonda s tátou, příp. s dědou stavěli kuličkodráhu, synek dostal svůj díl pozornosti a čerstvě čtyřleté pometlo tu mohlo zvesela vířit v růženkových šatech a špercích z nové kýčovité šperkovnice. A jak byl Tonda zabaven, tak Hanele nikdo nebrzdil v rozletu a moc si to užila. Snědli jsme dort, pohovořili, vypili víno a za hodinu jsme rozpustili formaci.
Hanička nakonec jela spát k B&D a nám tu zbyl Tonda, který je na pozornost daleko méně náročný (a taky pořád nemele) a Oli, která byla v půl osmé tuhá. Neuvěřitelně tichý večer. Takový příjemný chill out.
A svoje narozeniny hodlám ignorovat a jsem šťastná, že příští cirkus nás čeká až v listopadu.
3.6.2016 vložil(a) Káča Režná. Naposledy upraveno 21.6.2016. Počet zobrazení: 1512