Hanička je konzument knih. Když neví co, klidně si zaleze do postele s knížkou. Půjčené knížky vdechne a já nestíhám živit její čtenářský apetit. Čte cokoliv, hlavně když je to o zvířátkách.
Tonda čte celkem rád, ale nijak zvlášť na tom nelpí. Rozhodně pro něj knížka není prostředkem proti nudě. Největší motivací byl vždycky čtenářský deník - každý měsíc zapsat jednu knížku. Nikdy neměl problém číst, ale musela jsem to hlídat - Tondo, co teď čteš? Stíháš čtenářský deník? Jdi si ještě na chvilku číst, než půjdete do postele...
A pak jsme na četná doporučení koupili Prašinu. Většinu knížek půjčuju v knihovně, protože jsem krkna, ale Prašina je už docela tlustokniha, krom toho na ni bude v knihovně fronta a nevím, jestli ji Tonda stihne za ten měsíc přečíst. Ve Zvíroticích jsem v pátek odpoledne vydala knížku. Tonda ji otevřel a nezavřel, dokud ji nedočetl. V sobotu dopoledne. Druhý díl potkal stejný osud. Wow. Horečně hledám, co Tondovi předložit teď, protože jinak čte Prašinu stále dokola a rovněž stále dokola mi to vypráví. Což je v jeho podání jednak lehce zmatené a zdlouhavé a jednak si to chci taky přečíst.
Teď už jen aby se naučila číst i Olinka, protože když tu máme čtenářský kroužek, tak já si číst nemůžu, protože musím číst Olince...
30.7.2020 vložil(a) Káča Režná. Naposledy upraveno 30.7.2020. Počet zobrazení: 834
