Návštěva
2.3.2011
Návštěva v Arnice. Bylo to moc fajn, několik nových tváří, Toníček se líbil. A já byla ráda, že už tam nejsem. Úplně se mi udělalo zle při představě, že bych měla zase každý měsíc řešit, jak zaplatit lidi v KC, řešit věčně zpožděné projekty, které vlastně nesnáším a kterým nedokážu dát smysl, že zase řešíme, jak zaplatit lidi z projektů, na kterých se přímo nepodílejí, ale jejichž práce je pro chod organizace i projektů důležitá atd. Celkem by mě bavilo dělat účetnictví, nějaké texty, plány do budoucna, ale vlastně pořád zůstat tak trochu mimo. Zejména mimo zodpovědnost a hlavně žádné podřízené.
Také se uvolnilo místo výkonné ředitelky na Zeleném kruhu. Ten mě vždycky lákal, to místo by se mi i líbilo, ale bylo by to zase to samé jako v Arnice – projekty, fundraising, těžko financovatelné aktivity atd. Ale zase práce s organizacemi a méně s veřejností a více politiky. Kdyby to tak šlo se zajištěnými zdroji a bez přísné projektové vazby… Každopádně je to teď jedno. Možná to řeším hrozně dopředu, ale trochu je mi úzko z představy, jak si sháním práci. Chvílemi si představuju, že to prostě nějak půjde a že dostanu práci v nějaké příjemné organizaci s prima lidmi a zkráceným úvazkem, ale pak mě pohltí realita a skepse. No, uvidíme. Frustrace mě nepostihuje moc často a zatím se mi ji celkem úspěšně daří zahnat tím, že si říkám, že to, co teď dělám, je to nejužitečnější, co mohu pro svět i pro sebe udělat. Povíme si za rok...