Bez tatínka
7.2.2010
Přežili jsme tři dny bez tatínka, který se proháněl po
hřebenech Krušných hor na Spanilce. Naštěstí jsem si zařídila docela dost
programu – návštěvy, shopping s maminkou, návštěva a výlet u Dušků ve St.
Boleslavi… Další meta zdolána – sama autem s Toníčkem. Vzorné dítě:
v autě buď spal, nebo jen tak koukal, a to i v době, kdy jsme
poskakovali v koloně na Jižní spojce.
Jinak se zdá, že hlavičku už zvedá pěkně, takže už je jen tlustej, línej ne. Však ona nám zas doktorka najde něco, co Tonda neumí. Prostě se stále držím hesla „z něčeho bejt nervózní musím“. Také si teď Tonda našel nový ranní prvek: na krmení se mi budí v noci už jen jednou, ale ráno mezi 6 a 7 přidal prvek „zkouška dálkového ovládání“ – začne se budit a halekat a když vstanu, rozsvítím, vezmu si ho z postele, nabídnu prso, tak blaženě usne. Tak na něj chvíli koukám, strčím ho zpátky do postýlky a spíme dál do cca půl osmé až osmé, kdy už to s tou snídaní myslí vážně.
Dneska jsme také byli na velké procházce – stali jsme se pionýry slepých uliček. Prošla jsem přes Vidouli do nového sídliště Botanica (vcelku pěkné bydlení), došla až na konec v naději, že projdu na druhou stranu Vidoule k pekárně a vrátím se cibuleckým lesem. To nevyšlo, takže jsem ještě po několika pokusech dostat se na druhou stranu lesa celá zabahněná vrátila standardní cestou. Ale bylo nádherně, spousta výhledů, takže jsme si to snad oba užili (Tonda chrněl).