Silvestr
Sice by asi děti po proběhnuvších neštovicích bývaly zasloužily ještě klidový režim, ale rozhodla jsem se, že JÁ na ten Silvestr prostě jet potřebuju. Docela vážně se o mě totiž zas pokoušel můj "norovací sydrom" - tak dlouho jsem nikde nebyla, až se mi už ani nikam nechce. No a tak jsme jeli. Loni jsme si užili poslední nekomplikovaný silvestr a letos jsme opět vyrazili v plné polní: postýlka, jogurty, přesnídávky, kaše, misky, minilžičky, bryndáky, plíny atd. A k tomu jsme letos obsadili dva pokoje.
Jinak se nic významného, milý deníčku, nestalo, vše probíhalo jako obvykle. Sníh nebyl ani v Kašperkách, ale ani nahoře na Kvildě, tak jsme se vypravili na pěší výlet z Rokyty podél Vchynicko - tetovského kanálu na Modravu. Na Silvestra jsme skoukli novou atrakci "Jeleni na Kvildě" vč. celého cca 3 km okruhu. Poté jsme se vypravili na Kvildu na oběd, tam už se ovšem všude chystali na velkolepou oslavu Nového roku, takže jsme nakonec k velké radosti dětí v místním bufáči u sjezdovky poobědvali párky na tácku a na přilehlém vysněženém fleku jsme ozkoušeli bobovací náčiní.
Silvestr proběhl ve vší počestnosti, půlnoc jsme již tradičně strávili u dětí, Olince se petardy nad Kašperkami moc líbily. Já jsem si moc užila hudební večírek a ve čtyři jsem si šla spořádaně lehnout. Na Nový rok bylo naštěstí takové počasí, v kterém nikdo z nás neuvažoval ani o pěším výletu na Kašperk ani o nablížení se autem. A krom toho, že bylo namrzlo, byl stejně jen málokdo způsobilý řídit. Vypravili jsme se akorát k mému oblíbenému hřbitovu s gotickým kostelem sv. Mikuláše. V novoročním zamlženu měla vycházka obzvlášť působivou atmosféru. Pak už jen pozdní oběd v osvědčeném podniku Waikiki (kde asi právě pochopili, že devadesátá léta jsou definitivně ta tam a podnik z naprosto ujetého Waikiki přejmenovali na Solnou stezku a velmi vkusně předělali interiér, ale pro nás to už stejně bude navždy Waikiki) a byl čas vrátit se zpět a děti přichystat na novoroční karneval. V pět hodin odpoledne se král Tonda s královnou Haničkou (papírové koruny a pláště z deky a z ručníku) vydali vstříc maškarnímu reji. Hanička se dokonce probojovala do druhého kola židlí a náš mimoň skvělou taktikou "brzdy" to dokonce dotáhl až do semifinále. Bylo to krátké, zábavné a úderné.
V sobotu, v den odjezdu vysvitlo slunce a ukázalo naprosto kýčovité scenérie s bíle poprášenou krajinou. Míšu jsem pověřila balením a s dětmi a dalšími postiženými jsme v mrazivém dopoledni vyrazili na Šibeničák, v netradičním počasí jsme pouštěli draka a po poledni jsme akci zakončili znovu u oběda ve Waikiki. A celí společensky vydovádění jsme mohli zamířit k domovu.
Jinak se nic významného, milý deníčku, nestalo, vše probíhalo jako obvykle. Sníh nebyl ani v Kašperkách, ale ani nahoře na Kvildě, tak jsme se vypravili na pěší výlet z Rokyty podél Vchynicko - tetovského kanálu na Modravu. Na Silvestra jsme skoukli novou atrakci "Jeleni na Kvildě" vč. celého cca 3 km okruhu. Poté jsme se vypravili na Kvildu na oběd, tam už se ovšem všude chystali na velkolepou oslavu Nového roku, takže jsme nakonec k velké radosti dětí v místním bufáči u sjezdovky poobědvali párky na tácku a na přilehlém vysněženém fleku jsme ozkoušeli bobovací náčiní.
Silvestr proběhl ve vší počestnosti, půlnoc jsme již tradičně strávili u dětí, Olince se petardy nad Kašperkami moc líbily. Já jsem si moc užila hudební večírek a ve čtyři jsem si šla spořádaně lehnout. Na Nový rok bylo naštěstí takové počasí, v kterém nikdo z nás neuvažoval ani o pěším výletu na Kašperk ani o nablížení se autem. A krom toho, že bylo namrzlo, byl stejně jen málokdo způsobilý řídit. Vypravili jsme se akorát k mému oblíbenému hřbitovu s gotickým kostelem sv. Mikuláše. V novoročním zamlženu měla vycházka obzvlášť působivou atmosféru. Pak už jen pozdní oběd v osvědčeném podniku Waikiki (kde asi právě pochopili, že devadesátá léta jsou definitivně ta tam a podnik z naprosto ujetého Waikiki přejmenovali na Solnou stezku a velmi vkusně předělali interiér, ale pro nás to už stejně bude navždy Waikiki) a byl čas vrátit se zpět a děti přichystat na novoroční karneval. V pět hodin odpoledne se král Tonda s královnou Haničkou (papírové koruny a pláště z deky a z ručníku) vydali vstříc maškarnímu reji. Hanička se dokonce probojovala do druhého kola židlí a náš mimoň skvělou taktikou "brzdy" to dokonce dotáhl až do semifinále. Bylo to krátké, zábavné a úderné.
V sobotu, v den odjezdu vysvitlo slunce a ukázalo naprosto kýčovité scenérie s bíle poprášenou krajinou. Míšu jsem pověřila balením a s dětmi a dalšími postiženými jsme v mrazivém dopoledni vyrazili na Šibeničák, v netradičním počasí jsme pouštěli draka a po poledni jsme akci zakončili znovu u oběda ve Waikiki. A celí společensky vydovádění jsme mohli zamířit k domovu.
9.1.2016 vložil(a) Káča Režná