Adventní
21.12.2015
Advent - ten krásný čas rozjímání a nekonečných otázek.
Děti nás dusej otázkou "A kdy přijde ten Ježíšeeeek?". Ale ono se není moc čemu divit, když tolik dospělých začíná konverzaci s dětmi otázkou "A jak se těšíš na Ježíška?", příp. "A copak přinese Ježíšek?". A potom vytvářejte atmosféru...
Nicméně neumdlévám a stále si stojím za heslem "jaký si to uděláš, takový to máš" a snažím se. Vyhrabala jsem své povánoční poznámky z loňska a chopila se realizace.
Pamětliva božího dopuštění s blížícími se svátky jsme zavčasu navštívili Vánoční výstavu v podzemí u Betlémské kaple. Když tam vyrazíte v časném adventu, tak je to moc příjemné vánoční ladění. V pozdním adventu je to saigon ne nepodobný šílení v nákupních centrech. Když jsme se vraceli, za oknem už hořela svíčka a děti si mohly vytáhnout nadílku. Mikuláš sice u nadílky zanechal i dopis, ale pro příští rok vážně uvažuju o vopravdickém Mikuláši - přeci jen ta zjevivší se nadpozemská autorita...
Domnívajíc se, jak jsem si včas vzpomněla, jsem byla v listopadu velmi překvapena, že lístky na Choreu Bohemicu na Pražském hradě jsou vyprodané. Naštěstí představení v Modřanské ZUŠce ještě vyprodáno nebylo, takže jsem tři lístky utržila. Oblíkli jsme se do gala a vyrazili, Olinka zůstala doma s tatínkem. Z počátku jsem tedy byla poněkud na rozpacích, o jak třeskutý folklor se jedná, ale čím více jsme se blížili k Vánocům, tím jsem byla spokojenější. A děti snad nakonec taky, soudíc podle množství zapamatovaných melodií i textů. Ovšem čtvrthodina před představením, kdy je sál nacpaný dětmi, které se všechny moc těší a dle zadání si také přinesly zvonečky, to je pravé zhmotnění předpeklí.
Rovněž včas jsme napsali dopis Ježíškovi a ten nám dokonce odepsal! Já se na to děsně těšila, nadšeně jsem ze schránky vytahovala obálku se speciálním razítkem z Ježíškovy pošty na Božím daru a děsně tajemně dopis rozbalovala. Děti si vyslechly Ježíškovu odpověď a vůbec jim na tom nepřipadalo nic divného. Když dokáže přinést ty dárky, tak proč by neodepsal, že?
S dětmi jsme vyrobili tykadlový adventní věnec, vystříhali nějaké dekorace na okno, Mikuláš kromě sladkostí a brambor přinesl také kuchařské zástěry a chňapky, a tak jsme doma společně upekli linecké a na Malvazinkách pracny.
V plné sestavě jsme se zastavili na firemním vánočním posezení, ve školce jsme váleli vanilkové rohlíčky, odpoledne jsme si zazpívali koledy a rozsvítili stromek na školkové zahradě. Já jsem se dojímala, ochutnávala cukroví, hovořila s ostatními matkami i učitelkami a děti s celým cibuleckých gangem řádily na potemnělé zahradě.
V rámci tradiční návštěvy ostravských B&D jsme se zastavili na TAKovém vánočním zpívání pod Karlovým mostem, prošli si sváteční Prahu a akci zakončili v jedné ze smíchovských hospod. Díky statečné babičce Zuzce se děti zase dočkaly bazénu s tobogánem a my s Míšou zase společné návštěvy kina. A to cukroví, co babička dovezla ve třech krabicích, jsme už sesypali do jedné. Včelí úly došly hned v neděli.
Děti si každý den vyloupnou čokoládu z adventního kalendáře a Tonda naprosto bezpečně ví, kolikátého je dnes a kolik ještě zbývá. Neustále mi tu prozpěvují koledy (Narodil se Kryštof Pán...), které prokládají jablkoními popěvky "padesát dva týdnů zbývá do Vánoc", "...a tam kde svítí hvězda nad hypermarketem" a "kdyby nebyla by jak uhel černá..." ale také téměř kompletními libreta ze Svérákových operek. A pak ještě zcela nevánočně ve školce recitují "zlatí hadi zlatě kadí". Naštěstí naše nová paní učitelka Katka je nejen mladá, krásná a andělská, ale také sečtělá, a tedy verše Petra Nikla zná. Tak jako rodina nejsme za sprosťáky, ale za intelektuály.
A já si mezitím Adventem tak pluju, pouštím si Jablkoň, Martu Kubišovou a Framus Five a rozjímám si. Letos zakládáme novou tradici - Štědrý večer bude u nás. Máma má na starosti kompletní menu, já ten zbytek. Takže nakupujeme vše potřebné: nové židle, velký stůl, ubrus, keramiku na stůl, stromeček už čeká v garáži. Uklízím jen přiměřeně, protože abychom neshnili. Okna mi umyl pan Myčoken v říjnu a už by to chtělo zas, ale holt to počká. Dárky jsou nakoupeny, trošku nevánočně jsem si nejednu radost udělala i já. Ještě ozdobit stromek, upéct vánočku a akce může vypuknout.
Takže teď už jen "jeden dlouhý týden zbývá do Vánoc, jeden dlouhý týden zbývá do Vánoc, a když se týden překulí, tak mihne se tu... Tichá noc, přesvatá noc... a padesát dva týdnů zbývá do Vánoc". Už aby to bylo za námi.
Tak tedy letos přejeme Veselé tykadlové...
Advent - ten krásný čas rozjímání a nekonečných otázek.
Děti nás dusej otázkou "A kdy přijde ten Ježíšeeeek?". Ale ono se není moc čemu divit, když tolik dospělých začíná konverzaci s dětmi otázkou "A jak se těšíš na Ježíška?", příp. "A copak přinese Ježíšek?". A potom vytvářejte atmosféru...
Nicméně neumdlévám a stále si stojím za heslem "jaký si to uděláš, takový to máš" a snažím se. Vyhrabala jsem své povánoční poznámky z loňska a chopila se realizace.
Pamětliva božího dopuštění s blížícími se svátky jsme zavčasu navštívili Vánoční výstavu v podzemí u Betlémské kaple. Když tam vyrazíte v časném adventu, tak je to moc příjemné vánoční ladění. V pozdním adventu je to saigon ne nepodobný šílení v nákupních centrech. Když jsme se vraceli, za oknem už hořela svíčka a děti si mohly vytáhnout nadílku. Mikuláš sice u nadílky zanechal i dopis, ale pro příští rok vážně uvažuju o vopravdickém Mikuláši - přeci jen ta zjevivší se nadpozemská autorita...
Domnívajíc se, jak jsem si včas vzpomněla, jsem byla v listopadu velmi překvapena, že lístky na Choreu Bohemicu na Pražském hradě jsou vyprodané. Naštěstí představení v Modřanské ZUŠce ještě vyprodáno nebylo, takže jsem tři lístky utržila. Oblíkli jsme se do gala a vyrazili, Olinka zůstala doma s tatínkem. Z počátku jsem tedy byla poněkud na rozpacích, o jak třeskutý folklor se jedná, ale čím více jsme se blížili k Vánocům, tím jsem byla spokojenější. A děti snad nakonec taky, soudíc podle množství zapamatovaných melodií i textů. Ovšem čtvrthodina před představením, kdy je sál nacpaný dětmi, které se všechny moc těší a dle zadání si také přinesly zvonečky, to je pravé zhmotnění předpeklí.
Rovněž včas jsme napsali dopis Ježíškovi a ten nám dokonce odepsal! Já se na to děsně těšila, nadšeně jsem ze schránky vytahovala obálku se speciálním razítkem z Ježíškovy pošty na Božím daru a děsně tajemně dopis rozbalovala. Děti si vyslechly Ježíškovu odpověď a vůbec jim na tom nepřipadalo nic divného. Když dokáže přinést ty dárky, tak proč by neodepsal, že?
S dětmi jsme vyrobili tykadlový adventní věnec, vystříhali nějaké dekorace na okno, Mikuláš kromě sladkostí a brambor přinesl také kuchařské zástěry a chňapky, a tak jsme doma společně upekli linecké a na Malvazinkách pracny.
V plné sestavě jsme se zastavili na firemním vánočním posezení, ve školce jsme váleli vanilkové rohlíčky, odpoledne jsme si zazpívali koledy a rozsvítili stromek na školkové zahradě. Já jsem se dojímala, ochutnávala cukroví, hovořila s ostatními matkami i učitelkami a děti s celým cibuleckých gangem řádily na potemnělé zahradě.
V rámci tradiční návštěvy ostravských B&D jsme se zastavili na TAKovém vánočním zpívání pod Karlovým mostem, prošli si sváteční Prahu a akci zakončili v jedné ze smíchovských hospod. Díky statečné babičce Zuzce se děti zase dočkaly bazénu s tobogánem a my s Míšou zase společné návštěvy kina. A to cukroví, co babička dovezla ve třech krabicích, jsme už sesypali do jedné. Včelí úly došly hned v neděli.
Děti si každý den vyloupnou čokoládu z adventního kalendáře a Tonda naprosto bezpečně ví, kolikátého je dnes a kolik ještě zbývá. Neustále mi tu prozpěvují koledy (Narodil se Kryštof Pán...), které prokládají jablkoními popěvky "padesát dva týdnů zbývá do Vánoc", "...a tam kde svítí hvězda nad hypermarketem" a "kdyby nebyla by jak uhel černá..." ale také téměř kompletními libreta ze Svérákových operek. A pak ještě zcela nevánočně ve školce recitují "zlatí hadi zlatě kadí". Naštěstí naše nová paní učitelka Katka je nejen mladá, krásná a andělská, ale také sečtělá, a tedy verše Petra Nikla zná. Tak jako rodina nejsme za sprosťáky, ale za intelektuály.
A já si mezitím Adventem tak pluju, pouštím si Jablkoň, Martu Kubišovou a Framus Five a rozjímám si. Letos zakládáme novou tradici - Štědrý večer bude u nás. Máma má na starosti kompletní menu, já ten zbytek. Takže nakupujeme vše potřebné: nové židle, velký stůl, ubrus, keramiku na stůl, stromeček už čeká v garáži. Uklízím jen přiměřeně, protože abychom neshnili. Okna mi umyl pan Myčoken v říjnu a už by to chtělo zas, ale holt to počká. Dárky jsou nakoupeny, trošku nevánočně jsem si nejednu radost udělala i já. Ještě ozdobit stromek, upéct vánočku a akce může vypuknout.
Takže teď už jen "jeden dlouhý týden zbývá do Vánoc, jeden dlouhý týden zbývá do Vánoc, a když se týden překulí, tak mihne se tu... Tichá noc, přesvatá noc... a padesát dva týdnů zbývá do Vánoc". Už aby to bylo za námi.
Tak tedy letos přejeme Veselé tykadlové...
21.12.2015 vložil(a) Káča Režná. Naposledy upraveno 21.12.2015. Počet zobrazení: 1685