Zobrazit menu

Web Káči, Míši, Toníka, Haničky a Olinky

Podzimní

Asi jsem divná, ale miluju podzim ve všech jeho podobách. Možná je to tím horkým létem, ale v momentálním sychravém podzimu si strašně moc medím. Už jsem sice velká holka, ale v každé kapse mám alespoň jeden kaštan, děti jich mají v pokoji plný košík a já stejně ty lesklé, čerstvě vylouplé musím zase sebrat. Občas si i kuličku pámelníku utrhnu a s chutí si prásknu. K tomu to barevné listí, sychravo, voňavý vzduch a v hlavě Listopadový písně od Wabiho Daňka. Brouzdáme po venku v holinách a když přijdeme domů, je tu rázem příjemněji, než když si tu smrdíme celé dopoledne.

Mám tendence se v tomto počasí slastně propadat do melancholie a tak trochu si pobrečet nad vlastním mládím... Nebo si jen tak být doma, koukat jak venku mží a užívat si teplo domova. No prostě znáte ty reklamy na Ikeu nebo Tchibo - venku plískanice, do domu se vřítí prokřehlá, ale šťastná rodina a za chvíli už v krbu hoří oheň, všichni členové domácnosti sedí na gauči zabaleni v dekách a hrají "Člověče, nezlob se" a společně se smějí. Tak nějak bych si to představovala.

A teď realita: dorazíme domů, já celá melancholicky romantická, těším se, jak si zahrajeme alespoň to šestnáctikartičkové pexeso Dopravního podniku a bude nám spolu dobře. Děti se pohádají ještě na chodbě, protože oba chtějí zazvonit první. Případně stropí vyrvál, protože Hanička trvá na tom, že si klacek vezme domů, s čímž já hrubě nesouhlasím a Toník zase trucuje, protože... no, to je celkem jedno, proč zrvona teď trucuje. Olinka pláče, protože má hlad/je unavená/už byla moc dlouho v kočáru a potřebuje se hemžit. Vpustím zvěř do bytu, velím zout-svlíct-umejt ruce, svlíkám mimino, pomáhám rozepnout zip na bundě, čuchám si k rukám "jak voněj". Vydám svačiny, přebalím a nakrmím Olču. A než se vrátím, Toník s Haničkou zmizej v pokoji (Hani, pojď do pokojíčku, budeme si huát). Když si tedy se mnou nechtějí hrát, jdu být aspoň užitečná a uvařím večeři, poskládám prádlo, atd. U toho poslouchám, jak si hrajou na školku - přebíhaj mezi pokojem a kuchyní, sedí a pracují v kroužku, chystaj se na vycházku, fialová třída jde na zahradu, oranžová do lesa, potom se sháněj na oběd a spaní...

Při prvním konfliktu zkusím navrhnout pexeso, návrh se ujímá. Vyrovnám kartičky a hrajeme. Tonda otáčí pořád dokola ty samé karty, Hanička zas nekouká na to, co kdo otočil. Šílím. Koriguju hru, silou vůle se dobereme konce. Má touha po společném čase s dětmi je saturována, nervy nadranc, tak děti zase pustím, aby si hrály, jak jim libo. Odeberou se do pokojíčku něco vařit, mimino usíná a já se opřu o parapet, hledím z okna a sama se opatrně nořím do své melancholie. Sice jsem občas vytržena a musím ochutnat dort z kostek nebo polívku z plastové zeleniny, ale celkem to funguje.

Ale jednou... Jednou si ten sychravý podzim zase užiju sama se svou ubrečenou melancholií. Podzime, vítej.


19.10.2015 vložil(a) Káča Režná. Naposledy upraveno 19.10.2015. Počet zobrazení: 1491

Komentáře