Porodní turistika
8.4.2015
Jsem již hodně pokročile těhotná, tedy je na čase, aby se mému stavu věnovali opravdoví odborníci, žeáno. A tak jezdím každý týden do Hořovic, kde se chystám dítko i přivést na svět. Rodičky z širokého dalekého okolí podstupují martyria registrací do pražských porodnic, protože tam přeci doktoři rodí nejlíp, pražské rodičky zas jezdí opačným směrem a děti přivádějí na svět v malých středočeských porodnicích. I já jsem se rozhodla pro tuto porodní turistiku. Ostatně už potřetí.
V praxi to znamená, že místo abych jezdila cca 20 min MHD do spádové motolské porodnice, jezdím 40 min autem do Hořovic. Každý týden. Trochu si připadám jako blázen, zejména před generací našich rodičů - vždyť je přeci jedno, kde porodím a nejdůležitější je ten doktor a ti jsou přeci nejlepší v Praze, to dá rozum, nakonec porodí každá... I z racionálního hlediska je to pakárna. Ale při podrobnějším zamyšlení to vlastně není tak špatné.
Každý týden získám cca 3 hodiny bez dětí. 2x 40 min za volantem našeho nového vozu mě nijak neobtěžuje - pustím si muziku hodně nahlas a jedu. Nikdo na mě nemluví, nikdo po mně nic nechce, ani nemůžu nic dělat, prostě jen řídím. Narozdíl od motolské (a asi kterékoli jiné pražské) porodnice, je ta hořovická dobře zorganizovaná - jsem objednaná a nikde nečekám. Vlastně jediné, co neumí můj gynekolog, je "natočení monitoru" - 20 min snímání srdeční akce mimina vleže - poněkud opruz, zejména, když mimino nespolupracuje a sestra si usmyslí, že mě bude polohovat tak dlouho, dokud tu správnou křivku z potomka nevyrazíme. Potom zkontrolovat moč, zvážit, změřit tlak, teplotu, rosný bod... Následná návštěva u MUDr. v ordinaci už je jen takový zvláštní dovětek - s paní doktorkou si akorát popovídáme, co s těmi mými zády, ukáže mi nějaké cviky, zeptá se, jak se cítím, zkontroluje záznam z monitoru, konstatuje, že mám oteklé nohy, sáhne, zda je mimino hlavou dolů a jestli břicho (děloha) nějak reaguje na žďuchnutí (nereaguje). Vyšetřovat mě nebude, protože "co bychom se taky dozvěděly nového, krom toho, že už můžete kdykoliv porodit".
Celá návštěva mi připadá sice trochu absurdní, ale nakonec proč ne, bilance vlastně není vůbec špatná - skoro 3 hodiny času jen sama pro sebe, paní doktorka je moc milá, nespěchá a dokonce připouští, že o mém budoucím porodu obě víme stejné prd, ač ona má k dispozici lékařskou vědu a přístroje; takže si nakonec docela hezky popovídáme. Prostředí je příjemné, nikde nečekám, nakonec si dám v bufetu chlebíček a můžu jet domů. Jediné negativum této akce je ten projetý benzín..., ale to je pro mě asi přijatelná investice.
PS: Jo a ještě jsem zapomněla zmínit ty vyděšené pohledy "ty-jezdíš-sama???" a "co-když-začneš-rodit-na-dálnici???" Prosimvás, zapomeňte na dramatické filmové porody ve výtahu, které začínají bez varování nepřetržitými kontrakcemi, ječící a okamžitě zpocenou rodičkou a dítě za 20 minut vystřelí jak špunt ze šampaňského (to vše samozřejmě jedině zásluhou statečného, náhodně přítomného automechanika). Nijak nepopírám existenci překotných porodů, ale to už stejně tak může mého potenciálního řidiče za volantem skolit infarkt. Ano, každý další porod bývá rychlejší, ale pořád mluvíme o řádu hodin. Alespoň pokud si mé porody mají být jen minimálně podobné.
Jsem již hodně pokročile těhotná, tedy je na čase, aby se mému stavu věnovali opravdoví odborníci, žeáno. A tak jezdím každý týden do Hořovic, kde se chystám dítko i přivést na svět. Rodičky z širokého dalekého okolí podstupují martyria registrací do pražských porodnic, protože tam přeci doktoři rodí nejlíp, pražské rodičky zas jezdí opačným směrem a děti přivádějí na svět v malých středočeských porodnicích. I já jsem se rozhodla pro tuto porodní turistiku. Ostatně už potřetí.
V praxi to znamená, že místo abych jezdila cca 20 min MHD do spádové motolské porodnice, jezdím 40 min autem do Hořovic. Každý týden. Trochu si připadám jako blázen, zejména před generací našich rodičů - vždyť je přeci jedno, kde porodím a nejdůležitější je ten doktor a ti jsou přeci nejlepší v Praze, to dá rozum, nakonec porodí každá... I z racionálního hlediska je to pakárna. Ale při podrobnějším zamyšlení to vlastně není tak špatné.
Každý týden získám cca 3 hodiny bez dětí. 2x 40 min za volantem našeho nového vozu mě nijak neobtěžuje - pustím si muziku hodně nahlas a jedu. Nikdo na mě nemluví, nikdo po mně nic nechce, ani nemůžu nic dělat, prostě jen řídím. Narozdíl od motolské (a asi kterékoli jiné pražské) porodnice, je ta hořovická dobře zorganizovaná - jsem objednaná a nikde nečekám. Vlastně jediné, co neumí můj gynekolog, je "natočení monitoru" - 20 min snímání srdeční akce mimina vleže - poněkud opruz, zejména, když mimino nespolupracuje a sestra si usmyslí, že mě bude polohovat tak dlouho, dokud tu správnou křivku z potomka nevyrazíme. Potom zkontrolovat moč, zvážit, změřit tlak, teplotu, rosný bod... Následná návštěva u MUDr. v ordinaci už je jen takový zvláštní dovětek - s paní doktorkou si akorát popovídáme, co s těmi mými zády, ukáže mi nějaké cviky, zeptá se, jak se cítím, zkontroluje záznam z monitoru, konstatuje, že mám oteklé nohy, sáhne, zda je mimino hlavou dolů a jestli břicho (děloha) nějak reaguje na žďuchnutí (nereaguje). Vyšetřovat mě nebude, protože "co bychom se taky dozvěděly nového, krom toho, že už můžete kdykoliv porodit".
Celá návštěva mi připadá sice trochu absurdní, ale nakonec proč ne, bilance vlastně není vůbec špatná - skoro 3 hodiny času jen sama pro sebe, paní doktorka je moc milá, nespěchá a dokonce připouští, že o mém budoucím porodu obě víme stejné prd, ač ona má k dispozici lékařskou vědu a přístroje; takže si nakonec docela hezky popovídáme. Prostředí je příjemné, nikde nečekám, nakonec si dám v bufetu chlebíček a můžu jet domů. Jediné negativum této akce je ten projetý benzín..., ale to je pro mě asi přijatelná investice.
PS: Jo a ještě jsem zapomněla zmínit ty vyděšené pohledy "ty-jezdíš-sama???" a "co-když-začneš-rodit-na-dálnici???" Prosimvás, zapomeňte na dramatické filmové porody ve výtahu, které začínají bez varování nepřetržitými kontrakcemi, ječící a okamžitě zpocenou rodičkou a dítě za 20 minut vystřelí jak špunt ze šampaňského (to vše samozřejmě jedině zásluhou statečného, náhodně přítomného automechanika). Nijak nepopírám existenci překotných porodů, ale to už stejně tak může mého potenciálního řidiče za volantem skolit infarkt. Ano, každý další porod bývá rychlejší, ale pořád mluvíme o řádu hodin. Alespoň pokud si mé porody mají být jen minimálně podobné.
8.4.2015 vložil(a) Káča Režná. Naposledy upraveno 9.4.2015. Počet zobrazení: 1355