Folklor 2015
8.4.2015
Nebylo to v plánu, ale nakonec jsme jeli. Narychlo přípravy - napéct linecké s velikonočními motivy (vajíčko, kuřátko, kočička, lokomotiva...), koupit vaječňák, sehnat bílá vejce a něco na ně a mohli jsme vyrazit. Prarodiče zatoužili po vnoučatech, se mnou už beztak nic není, tak jsme se usnesli, že netřeba spěchat a bude stačit vyrazit v sobotu odpoledne. To jsme ovšem netušili, že sobota je jediný den Velikonoc, který ještě alespoň trochu připomíná údajně nastupující jaro.
V sobotu jsme se sešli s kamarády v rekreačním středisku nedaleko hradů Žebrák a Točník, o nichž je zmínka i v didaktické literatuře, konkrétně v publikaci "Pleteme si, aneb co člověk k stáru nejčastěji zaměňuje (sadař - sadista, faktura - fraktura, žebrák - Točník)" sestavenou českým géniem Járou Cimrmanem. V neděli jsme se na hrad Točník vydali. Ráno ještě slunečné, ovšem během dne se zatáhlo, ostře foukalo a z nebe střídavě cosi padalo. Na oběd jsme přepadli místní téměř buditelskou hospodu, kterou vedl vrchní jak malovaný od Josefa Lady, kde jsme přečkali několik sněhových přeháněk a na prohlídku zříceniny Žebráku už bohužel nedošlo. Děti usoudily, že když nás doprovodily na Točník, tak teď zas bude po jejich, a tak jsme ještě obsadili místní hřiště.
Vpodvečer jsme se věnovali Velikonocům - ženy vejcím, muži pomlázkám a nakonec večer i na tu hudbu došlo. V pondělí ráno folklor, děti koledovaly, Tonda nejprve poněkud nesměle až rozpačitě, ovšem jakmile pochopil princip transakce, vrhal se do recitace koledy celkem se zápalem. Haničce se celý koncept "dostanu na zadek - nabídnu vajíčko - poděkuju" zdál poněkud zvláštní, ale zvládla jej. A nakonec ji i bratr vzal na koledu a ochotně se s ní dělil o výslužku. Vzhledem k tomu, že venku zuřila vánice, vytáhli jsme znovu kytary a děti s pusami od čokolády tančily a zpívaly o stošest. Následovala krátká vycházka a po obědě jsme rozpustili formaci.
Nebylo to v plánu, ale nakonec jsme jeli. Narychlo přípravy - napéct linecké s velikonočními motivy (vajíčko, kuřátko, kočička, lokomotiva...), koupit vaječňák, sehnat bílá vejce a něco na ně a mohli jsme vyrazit. Prarodiče zatoužili po vnoučatech, se mnou už beztak nic není, tak jsme se usnesli, že netřeba spěchat a bude stačit vyrazit v sobotu odpoledne. To jsme ovšem netušili, že sobota je jediný den Velikonoc, který ještě alespoň trochu připomíná údajně nastupující jaro.
V sobotu jsme se sešli s kamarády v rekreačním středisku nedaleko hradů Žebrák a Točník, o nichž je zmínka i v didaktické literatuře, konkrétně v publikaci "Pleteme si, aneb co člověk k stáru nejčastěji zaměňuje (sadař - sadista, faktura - fraktura, žebrák - Točník)" sestavenou českým géniem Járou Cimrmanem. V neděli jsme se na hrad Točník vydali. Ráno ještě slunečné, ovšem během dne se zatáhlo, ostře foukalo a z nebe střídavě cosi padalo. Na oběd jsme přepadli místní téměř buditelskou hospodu, kterou vedl vrchní jak malovaný od Josefa Lady, kde jsme přečkali několik sněhových přeháněk a na prohlídku zříceniny Žebráku už bohužel nedošlo. Děti usoudily, že když nás doprovodily na Točník, tak teď zas bude po jejich, a tak jsme ještě obsadili místní hřiště.
Vpodvečer jsme se věnovali Velikonocům - ženy vejcím, muži pomlázkám a nakonec večer i na tu hudbu došlo. V pondělí ráno folklor, děti koledovaly, Tonda nejprve poněkud nesměle až rozpačitě, ovšem jakmile pochopil princip transakce, vrhal se do recitace koledy celkem se zápalem. Haničce se celý koncept "dostanu na zadek - nabídnu vajíčko - poděkuju" zdál poněkud zvláštní, ale zvládla jej. A nakonec ji i bratr vzal na koledu a ochotně se s ní dělil o výslužku. Vzhledem k tomu, že venku zuřila vánice, vytáhli jsme znovu kytary a děti s pusami od čokolády tančily a zpívaly o stošest. Následovala krátká vycházka a po obědě jsme rozpustili formaci.
8.4.2015 vložil(a) Káča Režná. Naposledy upraveno 9.4.2015. Počet zobrazení: 1226