Silvestr
10.1.2015
Silvestra jsme letos stejně jako uplynulých snad deset let strávili v Kašperkách. Podstatný rozdíl oproti skoro všem uplynulým ročníkům byl jen ten, že letos byly i Kašperky a okolí pod sněhem.
Další velké plus bylo, že vzhledem k tomu, že se naše početná skupina již dlouho poměrně intenzivně množí a děti rostou, tak byl objekt rekreačního střediska méně narvaný než obvykle - mnohé vícečetné rodiny už se prostě do těch dvoulůžáků ve čtyřech fakt nevejdou, takže počet obsazených postelí konečně začíná aspoň přibližně odpovídat počtu židlí v jídelně.
Vzhledem k rozložení svátků jsme na hory vyrazili až 30.12. a vůbec to nebylo špatné - první večírek byl "seznamovací", ve středu jsme si odbyli ten slavnej Silvestr a pak už jsme se až do soboty mohli večer normálně bavit. Dětem jsme uchystali tradiční karneval, kterého už jsme se letos museli účastnit. Hanička coby krásná Nšo-či a Tonda si překvapivě užíval roli výpravčího: naše za uplynulý rok náhle socializované dítě ochotně listovalo jízdním řádem, kdy to jede a vydávalo jízdenky všem kolemjdoucím. Většinou do Radotína. Zazpívali jsme různé dětské hity a po necelé hodině synek naznal, že toho bylo dost a zavelel k ústupu. Neodporovala jsem a z dětské vřavy potomka ochotně vyvedla.
Tatínka jsme jednou vypustili na běžky a s dětmi strávili prima den na sáňkách a pak v osvědčeném podniku Waikiki. Na Nový rok jsme si odbyli povinný Kašperk - já tam chodím ráda a děti zas slyšely na párek v rohlíku. Kdykoli jsme pak dětem ukazovali v dálce Kašperk, že tam jsme byli na tom výletě, tak jedním dechem dodávali, že to je ten hrad, jak tam mají párky. Dlužno podotknout, že tak hnusné párky už jsem dlouho nejedla (ještě vylepšené dost hnusným kečupem), ale děti si toho ani nevšimly.
V pátek při vydatné oblevě M. odmítl další běžkový výlet nekonečnými šumavskými lesy a vyrazili jsme na Zlatokopeckou stezku. Největší zážitek (hlavně pro mě) bylo velmi blízké setkání s několika spícími netopýry. Dětem se nejvíc líbilo házení sněhu do potoka, chození s hůlkama a potom "myšovláček do Berouna". A na závěr samozřejmě opět hospoda. Poměrně vydatný déšť se nezamlouval snad nikomu, ale nerozmočili jsme se a výlet to byl velmi povedený.
V sobotu už jsme se jen sbalili, na přemrzlém a promoklém sněhu jsme ještě posáňkovali a pro změnu v hospodě jsme rozpustili formaci.
Bylo to opět moc povedené. Moc jsem si užívala, že letos nevezeme žádné jídelní židle ani podsedáky, cestovní postýlky, dokonce ani kočár; neřešíme odpolední spaní, speciální lžičky, lahvičky, šlichtičky. V hospodě děti prostě dostanou řízek a samy se najedí, už jim nemusíme být stále za zadkem, samy si řeknou, co chtějí/nechtějí... Taková pohoda! S obavami jsem pozorovala kamarády s těmi cca ročními dětmi - příští rok to pojedeme nanovo... Ale to bude určitě úplně jiné, když to nebude cizí uslintané batole, ale ten náš krásný a prudce inteligentní potomek. No a další rok už to snad zas půjde...
Fotodokumentace (klikejte):
Silvestra jsme letos stejně jako uplynulých snad deset let strávili v Kašperkách. Podstatný rozdíl oproti skoro všem uplynulým ročníkům byl jen ten, že letos byly i Kašperky a okolí pod sněhem.
Další velké plus bylo, že vzhledem k tomu, že se naše početná skupina již dlouho poměrně intenzivně množí a děti rostou, tak byl objekt rekreačního střediska méně narvaný než obvykle - mnohé vícečetné rodiny už se prostě do těch dvoulůžáků ve čtyřech fakt nevejdou, takže počet obsazených postelí konečně začíná aspoň přibližně odpovídat počtu židlí v jídelně.
Vzhledem k rozložení svátků jsme na hory vyrazili až 30.12. a vůbec to nebylo špatné - první večírek byl "seznamovací", ve středu jsme si odbyli ten slavnej Silvestr a pak už jsme se až do soboty mohli večer normálně bavit. Dětem jsme uchystali tradiční karneval, kterého už jsme se letos museli účastnit. Hanička coby krásná Nšo-či a Tonda si překvapivě užíval roli výpravčího: naše za uplynulý rok náhle socializované dítě ochotně listovalo jízdním řádem, kdy to jede a vydávalo jízdenky všem kolemjdoucím. Většinou do Radotína. Zazpívali jsme různé dětské hity a po necelé hodině synek naznal, že toho bylo dost a zavelel k ústupu. Neodporovala jsem a z dětské vřavy potomka ochotně vyvedla.
Tatínka jsme jednou vypustili na běžky a s dětmi strávili prima den na sáňkách a pak v osvědčeném podniku Waikiki. Na Nový rok jsme si odbyli povinný Kašperk - já tam chodím ráda a děti zas slyšely na párek v rohlíku. Kdykoli jsme pak dětem ukazovali v dálce Kašperk, že tam jsme byli na tom výletě, tak jedním dechem dodávali, že to je ten hrad, jak tam mají párky. Dlužno podotknout, že tak hnusné párky už jsem dlouho nejedla (ještě vylepšené dost hnusným kečupem), ale děti si toho ani nevšimly.
V pátek při vydatné oblevě M. odmítl další běžkový výlet nekonečnými šumavskými lesy a vyrazili jsme na Zlatokopeckou stezku. Největší zážitek (hlavně pro mě) bylo velmi blízké setkání s několika spícími netopýry. Dětem se nejvíc líbilo házení sněhu do potoka, chození s hůlkama a potom "myšovláček do Berouna". A na závěr samozřejmě opět hospoda. Poměrně vydatný déšť se nezamlouval snad nikomu, ale nerozmočili jsme se a výlet to byl velmi povedený.
V sobotu už jsme se jen sbalili, na přemrzlém a promoklém sněhu jsme ještě posáňkovali a pro změnu v hospodě jsme rozpustili formaci.
Bylo to opět moc povedené. Moc jsem si užívala, že letos nevezeme žádné jídelní židle ani podsedáky, cestovní postýlky, dokonce ani kočár; neřešíme odpolední spaní, speciální lžičky, lahvičky, šlichtičky. V hospodě děti prostě dostanou řízek a samy se najedí, už jim nemusíme být stále za zadkem, samy si řeknou, co chtějí/nechtějí... Taková pohoda! S obavami jsem pozorovala kamarády s těmi cca ročními dětmi - příští rok to pojedeme nanovo... Ale to bude určitě úplně jiné, když to nebude cizí uslintané batole, ale ten náš krásný a prudce inteligentní potomek. No a další rok už to snad zas půjde...
Fotodokumentace (klikejte):
10.1.2015 vložil(a) Káča Režná. Naposledy upraveno 10.1.2015. Počet zobrazení: 1202