Mluví
Vůbec nevíme, odkud to přišlo, ale Hanička mluví. Mluví ve větách a mluví pořád. Zatím má dost specifickou větnou stavbu: "Unavená já sem" a velmi půvabnou slovotvorbu. Ještě nezvládá doplňovat slova o předložky a předpony, pomáhá si tedy zdvojením první slabiky. Vznikají tvary vpravdě kuriózní: bubudu (nebudu), kokole (na kole), kokoně (na koně), kákup (nákup), ale i kakákup (na nákup). Toto pravidlo se týká i záporu, takže se z pokoje ozývá "Tondo, kokopej!" případně "Tondo, šlašlapej!" Nehodu oznamuje plačtivým "čučůrala kaťataaaaa!". Občas se pustí i do složitějších větných konstrukcí, a tak jsme se na dovolené dozvěděli, že "brabranky kopal já sem". Jednalo se o fotbal, který "hrála" na zahradě s ostatními dětmi a překlad zní: kopala jsem do branky.
Hanička nám taky zpívá: prší prší, pojedeme uká, kukačka kuká. Kuávy, kuávy poídáte, kuávy kuávy máte žeč (Svěrákovo "Krávy, krávy, jak si vlastně povídáte, krávy, krávy, jakou máte řeč...").
A ještě dovětek o genderu: Tonda přejímá ženský rod ode mě a Hanička zas mužský od Tondy. Snad si to časem vyjasní.
Hanička nám taky zpívá: prší prší, pojedeme uká, kukačka kuká. Kuávy, kuávy poídáte, kuávy kuávy máte žeč (Svěrákovo "Krávy, krávy, jak si vlastně povídáte, krávy, krávy, jakou máte řeč...").
A ještě dovětek o genderu: Tonda přejímá ženský rod ode mě a Hanička zas mužský od Tondy. Snad si to časem vyjasní.
18.8.2014 vložil(a) Káča Režná. Naposledy upraveno 31.10.2014. Počet zobrazení: 1519