Tondův svět a Hanin svět
1.3.2014
Vlaky, tramvaje, autobusy, hodiny - Tondův celý svět. Když odcházíme do Sokola, babička nás jde doprovodit na roh a pak pokračujeme z kopce sami. Většinou běžíme, protože jsme "žlutývlakdoostravy". Když se hned na začátku zeptám, jestli pojedeme rychle jako vlak, dostane se mi často blahosklonné odpovědi "neeee, jako tramvaj!". Největší hit je stále metro, protože tunel. Do tunelu hledíme před příjezdem metra i po jeho odjezdu. V případě, že se objeví podél naší trasy zeď, zídka, plot, cokoli, co připomíná ubíhající tunel, mění se Tonda v metro. Za velmi věrného zvukového doprovodu běží podél plotu a zastavuje v zastávkách. Karlovo náměstí. Ukončete výstup a nástup, dveře se zavírají. Bum. Húúú - úúúúú. A jedeme dál. "Zavřená zastávka", rozuměj Národní třída. Anděl. Podél plotu s podezdívkou taky vedou koleje a každý sloupek nadšeně až udiveně komentuje "Hele, další tunel!". Důležitá je taky čára, co se za ní nesmí.
Tonda není velký chodec, ale jakmile se na trase objeví cokoli vzdáleně připomínající koleje, je vyhráno. Může to být obrubník, pás pro slepce, svod vody podél chodníku apod. To potom šlape za neustálého "tudum, tudum", občas zastavíl, protože je zastávka, červená na semaforu, závory, výhybka.
Hit je taky lanovka. Ta tedy přirozeně jezdí jen do/z kopce a do/ze schodů a Tonda vytrvale vykládá, že jede lanovka, tady je lano, které lanovku táhne a velmi přesvědčivě nás upozorňuje, že zrovna v protisměru jede lanovka dolů.
Haniččin svět je o poznání jednodušší. A taky začíná být velmi holčenčí. Helma, klobouky, čepice. Korále, náramky, hodinky. Boty jakékoli a číkoli, velmi oblíbené jsou ty maminčiny. O tom, která mikina se hodí pro tento den, má Hanička taky velmi jasno. Zrcadlo je velký kamarád. S bryndáky není problém - stačí vysvětlit, že to má, aby si nepocintala to krásný tričko. Tondovi se na hlavu nesmí sáhnout, Hana si sama přinese hřeben, skloní hlavu jako koník a nechá se česat. I ve slunném dopoledni občas děti vyráží oděny do reflexních vest - pokud je Hana zahlídne na věšáku, musí si je oblíct nejen ona, ale i Tonda.
Ale jejich odlišné světy se přeci jen prolínají: Hanička ovládá základní slovní zásobu Tondova světa - autobus, vlak, tramvaj, auto, houká, dnes jsem dokonce zaslechla cosi jako pokus o lanovku. Toník zas ochotně plní její představy, že se má obout, oblíct bundu. A Haničku dokonce používáme jako "agenta - provokatéra": slovo brýle z našich úst spolehlivě spustí psotníček, zatímco když mu je přinese sestra, nechá si je potom ode mě ochotně nasadit.
Vlaky, tramvaje, autobusy, hodiny - Tondův celý svět. Když odcházíme do Sokola, babička nás jde doprovodit na roh a pak pokračujeme z kopce sami. Většinou běžíme, protože jsme "žlutývlakdoostravy". Když se hned na začátku zeptám, jestli pojedeme rychle jako vlak, dostane se mi často blahosklonné odpovědi "neeee, jako tramvaj!". Největší hit je stále metro, protože tunel. Do tunelu hledíme před příjezdem metra i po jeho odjezdu. V případě, že se objeví podél naší trasy zeď, zídka, plot, cokoli, co připomíná ubíhající tunel, mění se Tonda v metro. Za velmi věrného zvukového doprovodu běží podél plotu a zastavuje v zastávkách. Karlovo náměstí. Ukončete výstup a nástup, dveře se zavírají. Bum. Húúú - úúúúú. A jedeme dál. "Zavřená zastávka", rozuměj Národní třída. Anděl. Podél plotu s podezdívkou taky vedou koleje a každý sloupek nadšeně až udiveně komentuje "Hele, další tunel!". Důležitá je taky čára, co se za ní nesmí.
Tonda není velký chodec, ale jakmile se na trase objeví cokoli vzdáleně připomínající koleje, je vyhráno. Může to být obrubník, pás pro slepce, svod vody podél chodníku apod. To potom šlape za neustálého "tudum, tudum", občas zastavíl, protože je zastávka, červená na semaforu, závory, výhybka.
Hit je taky lanovka. Ta tedy přirozeně jezdí jen do/z kopce a do/ze schodů a Tonda vytrvale vykládá, že jede lanovka, tady je lano, které lanovku táhne a velmi přesvědčivě nás upozorňuje, že zrovna v protisměru jede lanovka dolů.
Haniččin svět je o poznání jednodušší. A taky začíná být velmi holčenčí. Helma, klobouky, čepice. Korále, náramky, hodinky. Boty jakékoli a číkoli, velmi oblíbené jsou ty maminčiny. O tom, která mikina se hodí pro tento den, má Hanička taky velmi jasno. Zrcadlo je velký kamarád. S bryndáky není problém - stačí vysvětlit, že to má, aby si nepocintala to krásný tričko. Tondovi se na hlavu nesmí sáhnout, Hana si sama přinese hřeben, skloní hlavu jako koník a nechá se česat. I ve slunném dopoledni občas děti vyráží oděny do reflexních vest - pokud je Hana zahlídne na věšáku, musí si je oblíct nejen ona, ale i Tonda.
Ale jejich odlišné světy se přeci jen prolínají: Hanička ovládá základní slovní zásobu Tondova světa - autobus, vlak, tramvaj, auto, houká, dnes jsem dokonce zaslechla cosi jako pokus o lanovku. Toník zas ochotně plní její představy, že se má obout, oblíct bundu. A Haničku dokonce používáme jako "agenta - provokatéra": slovo brýle z našich úst spolehlivě spustí psotníček, zatímco když mu je přinese sestra, nechá si je potom ode mě ochotně nasadit.
1.3.2014 vložil(a) Káča Režná. Naposledy upraveno 1.3.2014. Počet zobrazení: 1170