Vycházky a výlety
Jsem matka teroristka a tak každý víkend velím minimálně procházku, občas se rodina stane i obětí většího výletu.
Vyrazili jsme vláčkem do Hostivice, tady jsme se cca 20 min zdrželi sledováním projíždějících vlaků (projížděly celkem 2) a hlavně pozorováním výhybky. Když se nám asi na popáté podařilo opustit nádraží, prošli jsme Hostivicí, kde jsme absolvovali několik zastávek: schody několikrát nahoru a dolu, pozorování "kostelíčku s hodinama", pobíhání po vyklizené terase místní cukrárny, sledování potoka z mostku, několikrát "kolokolomlýnský" na chodníku; a vydali se překvapivě malebnou krajinou cca 2 km do Sobína. Za většího či menšího kňourání jsme dobyli místní hospodu, konečně si dali vysněný řízek, Tonda pozoroval "hodiny" (terč k šipkám) a venku poblbli na skluzavce. Potom už zbýval jen cca 1 km do Zličína na autobus. Poslední úsek cesty zachránily "koleje" - tedy pás dlažby na cyklostezce, průchod pod dálnicí a několikero "závor" - tedy sloupky zabraňující vjzedu aut. Kolem rybníčiku a už nám jel autobus. Dlouhej s tlačítkama!!!
Výlet/vycházka může být celkem kamkoli, ale musí obsahovat atrakci: mezi atrakce se počítá jízda DLOUHÝM autobusem, jízda tramvají, metrem, vlakem, pěšky přes železniční most, kdy kolem nás svištěj vlaky, a štamgasti jsme už také na petřínské lanovce. Za podpory sušenek zvládne i Hanička trasu od Strahovského stadionu k horní stanici lanovky. Případné pokňourávání zachraňují koleje v jakékoli podobě (imaginární i ty pravé), schody, zastávky (také mohou být imaginární) a případně hřiště a/nebo hospoda s řízkem a "džusíkem". Haničce zatím stačí i zaparkovaná auta, na kterých hledá blinkr. Jsme-li schopni toto cestou zajistit, plní vycházky svůj účel pro všechny zúčastněné - děti se vyvenčí a unaví, rodiče se projdou někde, kde dlouho nebyli, občas si i popovídají a matka má dobrý pocit, že dětem zajistila "hodnotný program".
Vyrazili jsme vláčkem do Hostivice, tady jsme se cca 20 min zdrželi sledováním projíždějících vlaků (projížděly celkem 2) a hlavně pozorováním výhybky. Když se nám asi na popáté podařilo opustit nádraží, prošli jsme Hostivicí, kde jsme absolvovali několik zastávek: schody několikrát nahoru a dolu, pozorování "kostelíčku s hodinama", pobíhání po vyklizené terase místní cukrárny, sledování potoka z mostku, několikrát "kolokolomlýnský" na chodníku; a vydali se překvapivě malebnou krajinou cca 2 km do Sobína. Za většího či menšího kňourání jsme dobyli místní hospodu, konečně si dali vysněný řízek, Tonda pozoroval "hodiny" (terč k šipkám) a venku poblbli na skluzavce. Potom už zbýval jen cca 1 km do Zličína na autobus. Poslední úsek cesty zachránily "koleje" - tedy pás dlažby na cyklostezce, průchod pod dálnicí a několikero "závor" - tedy sloupky zabraňující vjzedu aut. Kolem rybníčiku a už nám jel autobus. Dlouhej s tlačítkama!!!
Výlet/vycházka může být celkem kamkoli, ale musí obsahovat atrakci: mezi atrakce se počítá jízda DLOUHÝM autobusem, jízda tramvají, metrem, vlakem, pěšky přes železniční most, kdy kolem nás svištěj vlaky, a štamgasti jsme už také na petřínské lanovce. Za podpory sušenek zvládne i Hanička trasu od Strahovského stadionu k horní stanici lanovky. Případné pokňourávání zachraňují koleje v jakékoli podobě (imaginární i ty pravé), schody, zastávky (také mohou být imaginární) a případně hřiště a/nebo hospoda s řízkem a "džusíkem". Haničce zatím stačí i zaparkovaná auta, na kterých hledá blinkr. Jsme-li schopni toto cestou zajistit, plní vycházky svůj účel pro všechny zúčastněné - děti se vyvenčí a unaví, rodiče se projdou někde, kde dlouho nebyli, občas si i popovídají a matka má dobrý pocit, že dětem zajistila "hodnotný program".
2.2.2014 vložil(a) Káča Režná. Naposledy upraveno 3.2.2014. Počet zobrazení: 1099