Chvilka na pokec
22.1.2014
Hanička je děvče zvídavé, a protože už vyrůstá s velkým bráchou, její prostředí je daleko podnětnější než bývalo to Tondovo. A tak nám děvče také více vypráví. Sestavila jsem vám malý slovníček, abyste měli možnost si s ní popovídat:
Slovo nejdůležitější je "ňam ňam" - význam je jasný, pokaždé před jídlem usedá do své židle a huláká "ňam ňam". K tomu patří slovo "napít". Příp. "šťávu". Toto slovo lze snadno zaměnit se slovem "dolů", které znamená požadavek změny stanoviště. Je-li Hanička nahoře (na klíně, na židli, sedí na lince apod.) znamená to dolů, je-li dole, znamená to nahoru.
Od Tondy se moc pěkně naučila jeho "Pyč!!!" (i s doprovodným gestem rukou), "pojď!" a "NÉÉ-E"!. To jí jde obzvlášť hezky.
"Bubu" - oblíct. Děvče je parádivé, takže jakmile se v jejím šatníku objeví nějaká novinka, okamžitě je třeba ji "bubu". A "bup" je zapnout zip.
"Bup" je ale také pasta na zuby, která se dává na "uaua", tedy kartáček. Neptejte se mě, jak to vzniklo. Zuby si Hanička během rána a večera čistí několikrát, kdykoli vidí někoho s kartáčkem.
A veledůležité je slovo "bolí" - madam už pochopila jeho moc, takže ji něco bolí docela často. Zhusta večer v posteli nebo po obědě při uspávání v kočárku. A kdykoli je nějaký problém, zejm. pokud se nepohodne s panem bratrem, tak přiběhne uslzená, že "boooolíííí"-
Pak tu máme skupinu slov "ko, ka, ky, ku" - tedy mlíko, šunku, paštiku, ponožky a cokoli s koncovkou ka a ko. Tato "slova" dokonce skloňuje. Tedy tyto fragmenty.
Ráno zvládá tázavé "táta?", když jde tatínek do práce, večer zase vzteklé "máma!!", když má zalehnout. Ku podivu nemá žádný výraz pro Tondu.
I k tématu "svět kolem nás" má děvče co říci: zvířátka jsou samozřejmostí, tato kapitola dokonce zasahuje do garderóby - hrdelní "uááááá!" je tygr, ale také růžové bačkůrky s tygry. No a vzhledem k tomu, že celý náš svět je vlaky, tak samozřejmě ovládá začátečnickou úroveň šotoušské terminologie: vlak, houká, hůůůůů! š-š-š-š!
A takhle se u nás mluví.
Hanička je děvče zvídavé, a protože už vyrůstá s velkým bráchou, její prostředí je daleko podnětnější než bývalo to Tondovo. A tak nám děvče také více vypráví. Sestavila jsem vám malý slovníček, abyste měli možnost si s ní popovídat:
Slovo nejdůležitější je "ňam ňam" - význam je jasný, pokaždé před jídlem usedá do své židle a huláká "ňam ňam". K tomu patří slovo "napít". Příp. "šťávu". Toto slovo lze snadno zaměnit se slovem "dolů", které znamená požadavek změny stanoviště. Je-li Hanička nahoře (na klíně, na židli, sedí na lince apod.) znamená to dolů, je-li dole, znamená to nahoru.
Od Tondy se moc pěkně naučila jeho "Pyč!!!" (i s doprovodným gestem rukou), "pojď!" a "NÉÉ-E"!. To jí jde obzvlášť hezky.
"Bubu" - oblíct. Děvče je parádivé, takže jakmile se v jejím šatníku objeví nějaká novinka, okamžitě je třeba ji "bubu". A "bup" je zapnout zip.
"Bup" je ale také pasta na zuby, která se dává na "uaua", tedy kartáček. Neptejte se mě, jak to vzniklo. Zuby si Hanička během rána a večera čistí několikrát, kdykoli vidí někoho s kartáčkem.
A veledůležité je slovo "bolí" - madam už pochopila jeho moc, takže ji něco bolí docela často. Zhusta večer v posteli nebo po obědě při uspávání v kočárku. A kdykoli je nějaký problém, zejm. pokud se nepohodne s panem bratrem, tak přiběhne uslzená, že "boooolíííí"-
Pak tu máme skupinu slov "ko, ka, ky, ku" - tedy mlíko, šunku, paštiku, ponožky a cokoli s koncovkou ka a ko. Tato "slova" dokonce skloňuje. Tedy tyto fragmenty.
Ráno zvládá tázavé "táta?", když jde tatínek do práce, večer zase vzteklé "máma!!", když má zalehnout. Ku podivu nemá žádný výraz pro Tondu.
I k tématu "svět kolem nás" má děvče co říci: zvířátka jsou samozřejmostí, tato kapitola dokonce zasahuje do garderóby - hrdelní "uááááá!" je tygr, ale také růžové bačkůrky s tygry. No a vzhledem k tomu, že celý náš svět je vlaky, tak samozřejmě ovládá začátečnickou úroveň šotoušské terminologie: vlak, houká, hůůůůů! š-š-š-š!
A takhle se u nás mluví.
22.1.2014 vložil(a) Káča Režná. Naposledy upraveno 26.1.2014. Počet zobrazení: 1142