Normální dítě vs. normální matka
29. 5. 2012
Na mém oblíbeném nejmenovaném slepičím serveru proběhla diskuze o normálních dětech. Že po dětech chceme, aby nebyly rozjívené, nehlučely, v klidu seděly a přitom, je přeci normální, že děti jsou rozjívené, hlučí a chvilku neposedí. Diskuze to byla velmi zajímavá a inspirující, což se ukázalo hned při odpolední vycházce pro rohlíky s 18 měsíčním prďochem a předporodním břichem.
Vzali jsme vše potřebné na cestu, motorku a vyrazili. Tonda se choval úplně normálně, jako 18 měsíční dítko. Stavěl u každé branky, sbíral kdejaký bordel, musel obejít každé auto a přečíst si spz, koupeného brumíka donekonečna žmoulal v ruce, kterou se zároveň rochnil v jehličí a pak vzniknuvší směs požíral. Vím, že je to normální, snažím se mu to dopřát, nespěchat, když není důvod, snažím se být trpělivá, důsledná, laskavá a bla bla bla maminka. Snažila jsem se velice, pro ukrácení dlouhé chvíle jsem se zamýšlela nad proběhnuvší virtuální diskuzí a připomínala si mnohé, co bylo napsáno. A stejně jsem to nebohé dítě ve finále normálně dořvala. S plným vědomím, že se chová normálně a že za to nemůže, ale když se po desáté vrátil k otevřené brance, aby jí ještě jednou otevřel a zavřel, tak mi prostě bouchly saze. Myslím, že kdo by mě viděl, tak by si myslel něco o hysterických matkách, co dětem nedopřejou normální pohyb a zkoumání světa. Ale nakonec jsme to zvládli, sedli jsme si na zídku, Tonda mi chvíli štkal do klína a rozchodili jsme to.
Takže za mě: děti mají být rozjívené, hlučné a neposedné, ale ať ani mně potom nikdo neupírá nárok na to být občas netrpělivá, zpruzená, v nenáladě. Přála bych Tondovi trpělivou, důslednou, laskavou a bla bla bla maminku. Ale holt takovou maminku nevyhrál a jinou nemá. C´est la vie, synku. Dělám, co můžu a vím, že to někdy nestačí. Prostě normální dítě a normální matka je občas třaskavá kombinace...
Na mém oblíbeném nejmenovaném slepičím serveru proběhla diskuze o normálních dětech. Že po dětech chceme, aby nebyly rozjívené, nehlučely, v klidu seděly a přitom, je přeci normální, že děti jsou rozjívené, hlučí a chvilku neposedí. Diskuze to byla velmi zajímavá a inspirující, což se ukázalo hned při odpolední vycházce pro rohlíky s 18 měsíčním prďochem a předporodním břichem.
Vzali jsme vše potřebné na cestu, motorku a vyrazili. Tonda se choval úplně normálně, jako 18 měsíční dítko. Stavěl u každé branky, sbíral kdejaký bordel, musel obejít každé auto a přečíst si spz, koupeného brumíka donekonečna žmoulal v ruce, kterou se zároveň rochnil v jehličí a pak vzniknuvší směs požíral. Vím, že je to normální, snažím se mu to dopřát, nespěchat, když není důvod, snažím se být trpělivá, důsledná, laskavá a bla bla bla maminka. Snažila jsem se velice, pro ukrácení dlouhé chvíle jsem se zamýšlela nad proběhnuvší virtuální diskuzí a připomínala si mnohé, co bylo napsáno. A stejně jsem to nebohé dítě ve finále normálně dořvala. S plným vědomím, že se chová normálně a že za to nemůže, ale když se po desáté vrátil k otevřené brance, aby jí ještě jednou otevřel a zavřel, tak mi prostě bouchly saze. Myslím, že kdo by mě viděl, tak by si myslel něco o hysterických matkách, co dětem nedopřejou normální pohyb a zkoumání světa. Ale nakonec jsme to zvládli, sedli jsme si na zídku, Tonda mi chvíli štkal do klína a rozchodili jsme to.
Takže za mě: děti mají být rozjívené, hlučné a neposedné, ale ať ani mně potom nikdo neupírá nárok na to být občas netrpělivá, zpruzená, v nenáladě. Přála bych Tondovi trpělivou, důslednou, laskavou a bla bla bla maminku. Ale holt takovou maminku nevyhrál a jinou nemá. C´est la vie, synku. Dělám, co můžu a vím, že to někdy nestačí. Prostě normální dítě a normální matka je občas třaskavá kombinace...
29.5.2012 vložil(a) Káča Režná. Naposledy upraveno 31.5.2012. Počet zobrazení: 1278