Týden tolerantní manželky aneb survival
10. 5. 2012
Čas se trochu pochválit, lépe to ostatně nikdo neudělá, že. Opravdu si nestěžuju, chlubím se, jaká jsem velká holka. Nejen, že má raubíř dost na háku mě, ale občas už mám na háku i já jeho a přeperu ho. No, za chvíli rodím, tak už bylo na čase...
Za poslední dva týdny jsme tatínka viděli 3 večery. Důvody? Různé - pivo, práce, Stezka, služebka. A přežili jsme. Na víkend, aby nás Stezka nemrzela, jsme vyrazily se spřátelenou slaměnou vdovou a dětmi do Zvíro. Nebylo to lehké, ale příjemné, lepší než zůstat doma. Ale teda sbalit, vyndat auto z garáže, naložit kočár, motorku, balón, tašku, košík, Tondu, sebe, zavřít garáž a v R. to vše znovu přeložit do druhého auta, kterým pokračujeme do Zvíro, to už není nic pro mě. Cestou zpět byla procedura ještě zpestřena o hustý déšť. Ale jinak dobrý, děti se celkem porovnaly, my jsme si s A. skřáply a vypustili jedové váčky, já měla studijní materiál, jak se to dělá s dvěma dětmi. No, moudřejší z toho ale stejně nejsem...
V pondělí se nám tu odpoledne mihl tatínek a v úterý brzy ráno jsme opět osiřeli. Abych se nenudila, jsem si ještě pořídila SRBa (srací a blicí bacil). Tonda vstával v sedm, ale do půl osmé mě nechal ležet, pak už jsem teda vstala, obstarala nejnutnější a zdechla opět na gauč. Míša mě informuje, že právě přistál v Birminghamu, naši se veselej na Stezce, Tonda si hraje a chodí mi dělat "malá malá" a já se urputně snažím nemyslet na ty historky o porodech začínajících úpornou sračkou. Tonda byl miliónovej - celé dopoledne si vystačil sám, odpoledne usnul bez protestů na neuvěřitelné 2,5 h. Odpoledne už byl zpruzenej, ale víc jsem po něm fakt chtít nemohla. Ven jsme nešli, nevím, jak bych Tondu snesla a vynesla do schodů. Odpoledne SRB sice pokračuje, ale zdá se, že nerodím, záchrana na cestě, tak jsem se aspoň uklidnila. Máma vzala Tondu ven, poblbla s níim, unavila ho, já se natáhla k pohádce, máma ještě uklidila, T. nakrmila a zmizela. T. byl unaven kvalitně, takže večer usnul bez protestů, což zopakoval i následující dva večery. Ve středu mi otrnulo, tak jsme vyrazili na návštěvu do B. Rychle jsem zapomněla na úterní epizodu a nechala se vytáhnout procházkou na oběd. Bylo to pěkné, ale dlouhé, slunce pražilo, večer opět K.O., v noci SRB znovu útočí.
Dneska dopoledne měl naštěstí službu děda, já si zajela k MUDr., zašli jsme si společně na oběd, dědečka pustili do práce a zahučeli oba do peřin, T. opět na neskutečné 2,5 h. Odpoledne jsme vyrazili na předlouhý výlet pro chleba a ve čtvrt na devět byl Tonda opět tuhý. Nestačila jsem se divit. Přehlídla jsem byt a rozhodla jsem, že chlív je moc velký a já na úklid příliš unavená a příliš těhotná, a tedy se holt bude muset manžel spokojit pouze s opravdu upřímným uvítáním.
A je to za námi. Večer pokročil, pomalu se taky chystám do pelechu, Míša za chvíli přistane na Ruzyni a frčí dom. Psal mi, že se na nás těší. My na něj taky. Ale řekla bych, že to moje těšení je trochu jiné. Taková nová dimenze těšení. M. měl za úkol se na služebce dobře vyspat, tak doufám, že tak učinil. Mě končí týden tolerantní manželky a zase se stanu normální semetrikou a Míša bude mít zostřený režim a zaracha. Zítra jdu na dámskou jízdu a o víkendu si plánuju ještě trochu lízat rány a nevstanu z gauče.
A prosím profesionální matky několika dětí a manželky vytížených mužů, nesmějte se mi. Holt coby matka a manželka budu asi věčný začátečník a amatér. Mám toho dost a všechny, kdo tohle zvládáte častěji, neřku-li s více dětmi, máte můj neskonalý obdiv. A já jsem ráda, že můžu být tak rozmazlená a toto považovat za svůj výjiměčný výkon. Prostě manželi, vítej. :)
Čas se trochu pochválit, lépe to ostatně nikdo neudělá, že. Opravdu si nestěžuju, chlubím se, jaká jsem velká holka. Nejen, že má raubíř dost na háku mě, ale občas už mám na háku i já jeho a přeperu ho. No, za chvíli rodím, tak už bylo na čase...
Za poslední dva týdny jsme tatínka viděli 3 večery. Důvody? Různé - pivo, práce, Stezka, služebka. A přežili jsme. Na víkend, aby nás Stezka nemrzela, jsme vyrazily se spřátelenou slaměnou vdovou a dětmi do Zvíro. Nebylo to lehké, ale příjemné, lepší než zůstat doma. Ale teda sbalit, vyndat auto z garáže, naložit kočár, motorku, balón, tašku, košík, Tondu, sebe, zavřít garáž a v R. to vše znovu přeložit do druhého auta, kterým pokračujeme do Zvíro, to už není nic pro mě. Cestou zpět byla procedura ještě zpestřena o hustý déšť. Ale jinak dobrý, děti se celkem porovnaly, my jsme si s A. skřáply a vypustili jedové váčky, já měla studijní materiál, jak se to dělá s dvěma dětmi. No, moudřejší z toho ale stejně nejsem...
V pondělí se nám tu odpoledne mihl tatínek a v úterý brzy ráno jsme opět osiřeli. Abych se nenudila, jsem si ještě pořídila SRBa (srací a blicí bacil). Tonda vstával v sedm, ale do půl osmé mě nechal ležet, pak už jsem teda vstala, obstarala nejnutnější a zdechla opět na gauč. Míša mě informuje, že právě přistál v Birminghamu, naši se veselej na Stezce, Tonda si hraje a chodí mi dělat "malá malá" a já se urputně snažím nemyslet na ty historky o porodech začínajících úpornou sračkou. Tonda byl miliónovej - celé dopoledne si vystačil sám, odpoledne usnul bez protestů na neuvěřitelné 2,5 h. Odpoledne už byl zpruzenej, ale víc jsem po něm fakt chtít nemohla. Ven jsme nešli, nevím, jak bych Tondu snesla a vynesla do schodů. Odpoledne SRB sice pokračuje, ale zdá se, že nerodím, záchrana na cestě, tak jsem se aspoň uklidnila. Máma vzala Tondu ven, poblbla s níim, unavila ho, já se natáhla k pohádce, máma ještě uklidila, T. nakrmila a zmizela. T. byl unaven kvalitně, takže večer usnul bez protestů, což zopakoval i následující dva večery. Ve středu mi otrnulo, tak jsme vyrazili na návštěvu do B. Rychle jsem zapomněla na úterní epizodu a nechala se vytáhnout procházkou na oběd. Bylo to pěkné, ale dlouhé, slunce pražilo, večer opět K.O., v noci SRB znovu útočí.
Dneska dopoledne měl naštěstí službu děda, já si zajela k MUDr., zašli jsme si společně na oběd, dědečka pustili do práce a zahučeli oba do peřin, T. opět na neskutečné 2,5 h. Odpoledne jsme vyrazili na předlouhý výlet pro chleba a ve čtvrt na devět byl Tonda opět tuhý. Nestačila jsem se divit. Přehlídla jsem byt a rozhodla jsem, že chlív je moc velký a já na úklid příliš unavená a příliš těhotná, a tedy se holt bude muset manžel spokojit pouze s opravdu upřímným uvítáním.
A je to za námi. Večer pokročil, pomalu se taky chystám do pelechu, Míša za chvíli přistane na Ruzyni a frčí dom. Psal mi, že se na nás těší. My na něj taky. Ale řekla bych, že to moje těšení je trochu jiné. Taková nová dimenze těšení. M. měl za úkol se na služebce dobře vyspat, tak doufám, že tak učinil. Mě končí týden tolerantní manželky a zase se stanu normální semetrikou a Míša bude mít zostřený režim a zaracha. Zítra jdu na dámskou jízdu a o víkendu si plánuju ještě trochu lízat rány a nevstanu z gauče.
A prosím profesionální matky několika dětí a manželky vytížených mužů, nesmějte se mi. Holt coby matka a manželka budu asi věčný začátečník a amatér. Mám toho dost a všechny, kdo tohle zvládáte častěji, neřku-li s více dětmi, máte můj neskonalý obdiv. A já jsem ráda, že můžu být tak rozmazlená a toto považovat za svůj výjiměčný výkon. Prostě manželi, vítej. :)
10.5.2012 vložil(a) Káča Režná. Naposledy upraveno 11.5.2012. Počet zobrazení: 1304